Článek
Nesdílel dojmy Lucie Charvátové, která si po čtvrtečním ženském sprintu posteskla, že trať byla s postupem času horší a horší. „Při štafetách se to hrozně bořilo, ale teď držela. Bylo to super,“ ocenil práci organizátorů.
To ale neznamenalo, že by měkký sníh nebral energii, ostatně mluvili i o tom po závodě i dva nejrychlejší Sturla Laegreid a Johannes Bö. Obzvlášť v posledním okruhu už si biatlonisté sahali hluboko do rezervoáru svých sil.
„Hrozný. Myslel jsem, že tam na trati umřu,“ ulevil si Mikyska. „Jak se jezdí bez fluorových vosků, je to cítit,“ vyprávěl v narážce na pravidlo uplatňované od aktuální sezony. A vosky s obsahem fluoru, který je nebezpečný pro životní prostředí, fungovaly zejména na mokrém měkkém sněhu.
„První dva kola mi přišlo, že jedu dobře a nepřepálil jsem to. Ale jak jsem najel do třetího kola, z ničeho nic mi došlo. Měl jsme štěstí, že jsem dojel,“ neskrýval Mikyska, který většinu aktuální sezony vynechal po letním zranění a operaci kolene.
„Nejsem na tom tak dobře jako minulý rok. A v létě jsem na tom byl o poznání lépe než o rok dříve. Zajímalo by mě, jak by to vypadalo nebýt toho zranění,“ přemítal třiadvacetiletý Mikyska.
Tomáš Mikyska jede do cíle sprintu na mistrovství světa.
Teď ho čeká nelehký úkol sebrat síly do nedělní stíhačky. Ze dvou závodů ve dvou dnech má po tréninkovém manku respekt.
„Je to tu fakt těžké. Vyzkoušel jsem si to po Vánocích na Českém poháru, kdy jsem jel individuální závod se sprintem a po těch dvou dnech jsem toho měl plné zuby. Bude to v neděli zajímavé,“ tuší Mikyska, jenž měl v cíli odstup více než dvou a půl minuty na vítězného Laegreida. Jméno nového šampiona pro něj bylo lehce nečekané.
„Když jsem přijel do cíle, myslel jsem si, že vyhrál Johannes, protože měl poslední kolo dobré. Je pro mě docela překvapení, že to Sturla ještě dal,“ přiznal.
