Článek
Jaký zážitek si ze závodu smíšených štafet odnesete?
Celkově to bylo úplně úžasné, protože divácká podpora je hodně znát, na trati vám lidi dokážou předat kus energie, pokud člověk není úplně v prčicích, což jsem nebyl. Na střelnici jsem se trochu bál, jak budu reagovat na diváky, ale nakonec se mi podařilo udržet koncentraci tam, kde jsem potřeboval, takže jsem spokojený, že jsem to zvládl.
Podle šéftrenéra Rybáře vaše potíže s průduškami stále nejsou úplně zažehnány, ale na trati jste vypadal běžecky hodně silný.
Docela to šlo, na trati to nebylo špatné, podklad byl tvrdý, poměrně rychlý. Na tom se dá 7,5 kiláku zvládnout, a když se závod podaří, energie se do těla taky vrací rychleji.
Po druhé střelbě jste dokonce stáhl desetisekundovou ztrátu na Nora Johannese Boa.
Už bylo poslední kolo a vzhledem k tomu, že první dvě se nejela úplná hrana, vydal jsem ze sebe zbytek sil. A říkal jsem si, že divákům nemůžu udělat, abych Nory nechal předávat první. Bylo to trochu překvapení, že jsem ho dojel, ale milé.
Neměl jste obavy z přemotivovanosti před zaplněnými tribunami?
Rozhodně jsem se bál, takhle velký závod před našimi diváky je to pro nás závazek. Chodil jsem před závodem s klapkama na očích, nasadil si zrcadlové brýle, aby neviděli, že se na ně nepodívám. Snažil jsem se to moc nevnímat a oprostit se od toho, že lidi přišli kvůli nám.
Po doběhu vašeho úseku se stadiónem rozléhalo skandování „Michal“.
To bylo super. Snažil jsem se divákům poděkovat. Jsou úžasní.
Berete váš výsledek jako zadostiučinění? Během Světového poháru před třemi lety ani předloňského mistrovství světa se vám tu nevedlo.
Určitě jsem rád už jen proto, že jsem se do štafety dostal. A byl jsem velmi spokojený s tím, jak jsem zajel, je to můj nejlepší závod v Novém Městě.
