Článek
„Je to masakr,“ uznale pokyvovala hlavou. „Já ani neslyšela svůj dech,“ vyprávěla a musela zvýšit hlas, aby byla slyšet přes fanoušky, kteří aplaudovali finišujícím závodnicím i ze závěru startovní listiny.
„Líbí se mi, že nefandí jen nám, ale všem. Já se to snažím brát v pozitivním směru, nehroutím se, že to je hlasité nebo že jsou zraky upřené na nás. O to víc se těším na víkend,“ vyhlížela sobotní stíhačku a nedělní smíšené štafety. „Tohle nikde jinde nezažijete,“ přikyvoval asistent trenéra Jiří Holubec.
Ve stíhacím závodě bude muset Davidová zabrat, na elitní desítku ztrácí 26 sekund, manko nabrala po trestných kolech, kdy si jedno nedobrovolně dopřála po položkách vleže i vestoje. „Jedna plus jedna není špatné, ale pokud chceme být top, musí tam být nuly,“ věděl Holubec.
I když foukalo více než při mužském sprintu, chyb bylo celkově méně. Do elitní patnáctky vedla cesta maximálně s jednou minutou ránou.
„Za dvě je moc, ale ne tolik, abych si řekla, že jsem to nezvládla. Nehroutím se z toho, ale mohlo to být veselejší,“ věděla Davidová, která se na stejném místě v roce 2020 blýskla třetím místem. „Na trati jsem se cítila podobně jako na konci v Oberhofu, měla jsem dobré lyže,“ pochvalovala si osmá žena celkového pořadí Světového poháru, která se až v závěru světového šampionátu dostávala do běžecké pohody.
A to si v pátek tempo hlídala, aby se nenechala bouřícími diváky vyhecovat až moc. „Trochu jsem se bála, jestli jsem první kolo nepřepálila, jak jsem je cítila v zádech. Na druhou stranu, kdy jindy to zkusit než teď,“ popisovala své nastavení 26letá biatlonistka z Janova nad Nisou.
Stíhačky se jedou v Novém Městě na Moravě v sobotu od 13.50 (muži) a 15.45 (ženy, oboje na ČT sport), mezi závody převezmou bronzové medaile členky české ženské štafety z olympiády v Soči.