Legenda a skvělý člověk. Bö psal historii a Češi smekali před jeho charakterem

Lenzerheide (od našeho zpravodaje) – Na trati na rekordní počin Bö nemyslel, jen se hnal do cíle, kde byl první s téměř půlminutovým náskokem. Až pak si uvědomil, čeho dosáhl. „Psát historii na mé poslední velké akci je prostě neskutečné,“ rozplýval se 31letý Nor.

V rozpětí deseti let sbírá Bö zlaté medaile, od Kontiolahti 2015 do Lenzerheide 2025.  V některých statistikách má nadále navrch Björndalen, v jehož neprospěch hrál i menší disciplín během jeho éry. A tak se fanoušci i experti můžou dál přít a hecovat, kdo je biatlonovým králem.

Ani čeští závodníci nemají jasno, ale shodnou se v hodnocení charakteru Johannese Böa: výjimečný nejen na trati.

„Skoro bych řekl, že je větší legenda než ti před ním,“ srovnává Ondřej Moravec, trojnásobný olympijský medailista a nyní trenér mužské reprezentace. „Zažil jsem Björndalena i Fourcada, když se jim nedařilo. A ti lidé se částečně měnili, což u Johannese není patrné. To je mi to na něm sympatické. Je lidsky příjemný, pro mě je dál než jeho předchůdci,“ oceňuje.

Jistě, i Bö byl vždy hladový po vítězstvích, stříbrné medaile ho tolik nenadchly. „Říká se, že jeho brácha Tarjei má ještě lepší fyzické parametry. Ale Johannes toho dokázal o něco víc než on. Má dost talentu, ale ví, že je k tomu třeba dřina, a jeho hlava je obrovsky silná,“ charakterizoval ho další český olympijský medailista Michal Krčmář.

Johannes Bö se přes svých 21 světových a pět olympijských titulů nikdy nechoval k soupeřům přehlíživě. „On je přesně typem člověka, který toho dokázal spoustu, a přitom je pokorný ke každému. Když tu pojede třeba Argentinec na 99. místě, Johannes mu ukáže respekt. A to dělá opravdové osobnosti,“ vyprávěl Krčmář.

Příklad? Když se Moravec loučil v Novém Městě na Moravě s kariérou, počkal Johannes i jeho bratr Tarjei, až dokončí rozhovory, aby se s ním také rozloučili.

Ale i Vítězslav Hornig poznal jeho vstřícnost v době, kdy jako junior dorazil na svůj první Světový pohár a Bö ho ani nemohl znát.

„Přítelkyně mu fandila už od nějakých patnácti let a poprosila mě, jestli bych se s ním mohl vyfotit. Tak jsem ho tam naháněl na fotku, aby ji měla. Byl ochotný. Je to legenda a zároveň naprosto skvělý člověk,“ líčil Krčmářův parťák ze stříbrné smíšené štafety v Lenzerheide.

Zároveň Bö nikdy nebyl člověk upnutý na sport, dokáže se odvázat. „Oba bráchové za to uměli vzít. Tarjei byl možná umírněnější,“ usmívá se Moravec.

Krčmář si také vybavoval večírek, na němž Johannes Bö s někdejší finskou hvězdou Kaisou Mäkärainenovou tančil tak divoce, až mu z náručí spadla na parket. „Je absolutní profík, který ví, kdy se může odvázat a upustit páru,“ říká.

Jenže poslední jeho biatlonová party přijde letos na závěrečném díle Světového poháru v Oslu. Pak už se Bö plánuje naplno věnovat manželce a dvěma dětem, což je pro něj víc než další olympijské metály. Byť načasováním svého loučení mnohé zaskočil.

„Samozřejmě jsem byl nejdřív také překvapený,“ přiznává Krčmář. „Ale rychle jsem to pochopil. Olympiádou mohl jen ztratit. Byl by na něj tlak, že se čeká šest medailí, nejlíp šest zlatých, a kdyby získal dvě, řeknou si, že končí, protože uvadá. Takhle bude odcházet na vrcholu, jako mistr světa,“ vysvětluje.

A jako rovněž dvojnásobný otec Krčmář velmi dobře chápe, že rodina má pro hvězdného Nora přednost. „Nemyslím, že by mu manželka řekla, ať je doma. Ale potřebujete stoprocentní přesvědčení ve své hlavě, že něco nešidíte. On vycítil, že by sportu už nedal sto procent. A to ho dělá profíkem,“ oceňuje o tři roky starší český biatlonista.