Krásná slova o české legendě, smekají i největší hvězdy biatlonu

Majitel tří olympijských a šesti světových medailí se zkrátka zapsal hluboko do paměti i srdcí fanoušků a lidí, kteří s ním velkou část jeho kariéry prožili, včetně norské hvězdy Johannese Boea.

„Pro mě byly poslední dva dny strašně emotivní, spal jsem ze soboty na neděli asi pět hodin, ty emoce nedokážu potlačit. Ondra mě naučil všechno, co teď předvádím, i v tréninku mě střelecky posouval, protože když máte někoho lepšího v dané činnosti, snažíte se ho pokořit. Každý den jsem si od něj něco bral. Nejhezčí společný moment? Bylo super, když jsme spolu vloni vyhráli medaili ve smíšené štafetě, ale pro mě byl krásný zážitek Soči, kde jsem byl ještě v roli takového kustoda, který měl tým spíš rozveselovat.“

„Co se mi vybaví, když se řekne Ondra? Vyplazený jazyk a jízda na jedné lyži do cíle, když měl úspěch. On toho dokázal ze všech nejvíc, víc než Gabča, i když žil v jejím mediálním stínu. Přitom měl první medaili skoro v 29 letech. Přestože měl juniorské úspěchy, přechod mu trval dlouho. Potom se to jeden den zlomilo. Neuvěřitelná osobnost, profík. Troufnu si říct, že jsme kamarádi. Jako svaz se k tomu postavíme, dáme mu prémie na cestu, počkáme až si odpočine a třeba přijde, že se chce k biatlonu v nějaké roli vrátit.“

„Je to fantastický člověk, pokaždé měl úsměv na tváři. Od chvíle, kdy jsem naskočil do Světového poháru, byl jeden z nejpříjemnějších kluků tady. Zároveň byl fantastický závodník, s ním to v Česku začalo, pak přišla i Gabriela. Proto jsme sem tak rádi vždycky jezdili, tady jsme se cítili jako velké hvězdy, když byl plný stadion. Ondrův život byl posledních dvacet let jen biatlon. Kdy jste 150 až 200 dní v roce na cestách, nebude jednoduché být teď jen doma.“

„Já se Ondry ze začátku i dost bála, budil docela respekt. Čím? On je takový svůj a rázný, myslím, že se své názory moc nebojí dát najevo. Jak se cítí, tak se chová, proto jsem jako ještě malá holka k němu ten respekt měla. Ale myslím, že nakonec jsem k Ondrovi cestu našla a jsem ráda, že jsem s ním mohla nějaké roky strávit.“

„Loučení je těžké, i když se na něj připravíte a rok s ním počítáte… Cítím nostalgii, vzpomínek je strašně moc, dobrých i emočně horších, kdy přišla čtvrtá místa tady v Novém Městě na Moravě. Ale pak už byla olympiáda v Soči, kde ukázal ten svůj koncert, další rok mistrovství světa v Kontiolahti… Pak mu v Hochfilzenu chyběl kousíček, aby vyhrál šampionát, ale medailí má na krku dost, má být na co hrdý. Moc rád bych s ním i v budoucnu spolupracoval.“

„My byli každý jiný, ale vždycky jsme se respektovali. Ondra byl hodně cílevědomý, dokázal si jít systematicky za svými cíli, nenechal se ničím rozptýlit. To je ve sportu hodně ceněná vlastnost, když je člověk na něj stoprocentně nastavený a ostatní jde stranou. Ne každý to umí. Že bych mu radil, jak zvládnout přechod do civilního života? Tím by se Ondra ani nechtěl rozptylovat, než pověsí své fischerky za ty jejich děravé špičky na hřebík.“

Sledujte Sport.cz také na Instagramu>>>