Koukalová stále více mluví o životě po biatlonu. S týmem nenalézá společnou řeč. Co to znamená?

"Na život bez biatlonu se vlastně celkem těším. Vnitřně jsem cítila, že se něco musí stát," uvádí v jedné z odpovědí osmadvacetiletá Koukalová v souvislosti s absencí na korejské olympiádě. "Nakonec jsem tedy došla k závěru, že to nebudu lámat přes koleno, že život, který mě čeká, je důležitější než ten, který jsem žila doteď. Jednou chci mít rodinu, být v klidu, mít se dobře, a hlavně být zdravá. To je důležitější než olympiáda za každou cenu. Asi si tím nezískám moc příznivců, ale tak to cítím," pokračuje.

Koukalová se ovšem v minulosti vyjádřila, že by ještě ráda závodila na domácí trati v Novém Městě na Moravě. Právě tam se ještě letos před Vánoci koná Světový pohár, při němž na Vysočině zažila fantastické chvíle, o nichž mluvila jako o nepřekonatelných. Lze i tentokrát čekat velkolepý festival s desetitisíci nadšených fandů. Právě před českým publikem by ještě chtěla triumfovat, jak se kdysi vyjádřila.

Příprava na další ovšem začíná už v květnu. Stihne vše Koukalová, pro niž je zdravotní problém a absence na hrách spojen i s psychikou, jak teď přiznává?

"Stoprocentně na tom psychika měla obrovský podíl. Na konci roku mě lýtka někdy začala bolet, jen když jsem na biatlon pomyslela nebo viděla reportáž ze Světového poháru v televizi. Měla jsem úzkosti a ty pramenily hlavně ze ztráty opory od lidí kolem. Nikdo kromě manžela a rodiny tady pro mě najednou nebyl."

Rozvíjí i hlubší úvahy o tom, co se s ní dělo. „Tělo mi asi dávalo signály, jako by chřadlo, opouštěla mě energie. Cítila jsem, že nastává čas, kdy bych neměla chtít pořád uspokojit všechny lidi kolem, ale naopak naslouchat více tomu, co chci já. A díky svým nejbližším, jako například manželovi, manažerovi, ale i trenérům, jsem se naučila říkat ne a brát větší ohled na sebe."

Připomíná též svoji jinakost a z toho plynoucí potíže, které ji provázely v kariéře. "Vím, že se mnou není jednoduché spolupracovat. Jsem roztržitá, zapomínám, jsem trošku ztřeštěná. Celý život mám taky problémy se někam začlenit. Dlouho jsem si vyčítala, že jsem jiná, chtěla jsem být stejná jako ostatní a někam patřit. Ale v české biatlonové partě se mi to nepodařilo nikdy," tvrdí. Oceňuje trenéra Ondřeje Rybáře, přiznává však, že je s ním v minimálním kontaktu.

Otevřeně zmiňuje, že situaci dokonce pociťuje jako rozkol s týmem. "Jako bych byla nějaká věc, když jsem přestala fungovat, tak mě odložili. Zpátečku dali i lidi, se kterými jsem si myslela, že máme fakt pevné vztahy. Ale i tohle je asi potřeba zažít a něco se z toho naučit."

Pro pokračování v biatlonovém světě? Nebo už v nějakém úplně jiném?