Kometa sezony Hornig vstřelil Krčmářovi hattrick, o pizzu se teď s nikým dělit nehodlá

Jde o takovou naši každoroční biatlonovou tradici. Sejdeme se s týmem, rozdělíme na dva týmy a zahrajeme si spolu. Nejde o nic ostrého, víceméně hrajeme bez kontaktů. Takže spíš je to taková kamarádská sranda hra. Ale byl jsem ve vítězném týmu, vyhráli jsme těsně o gól nebo o dva.

Za červený proti nám bílým chytal Bimbo (Michal Krčmář). Za nás někdo z Liberce, jehož sehnal kamarád od trenérů. Už s námi takhle vloni byl, za což jsme rádi. Shánět brankáře je strašně těžký.

Podle toho, jak to zrovna vyjde. Vloni jsem hrál v obraně, teď v útoku na křídle. Záleží, jak si kdo řekne, kdo chce do obrany, kdo do útoku, a pak už se střídáme. Teď nám v útoku vyšlo střídání člověk za člověka, že jsme se vždy točili. Já jsem to protáčel s Alešem Ligaunem (trenér pro IBU Cup).

(usměje se) Jestli si dobře pamatuju, tak tři góly a dvě asistence.

(směje se) Dát gól v hokeji. Nechci tedy shazovat Bimba jako brankáře, protože chytá výborně, ale myslím si, že kdyby tam stál nějaký profi gólman a střílel bych na něj čtyři dny, neprostřelím ho ani jednou. Víceméně nejsem nějaký zdatný hokejista. Moje dovednosti v bruslení na naše hraní stačí, ale není to nic extra. Jsem rád, že se na bruslích udržím a dokážu to spojit s pukem.

Uvidíme, nějak se asi chystám zapojit, ale jen na pár minut. Zase jde o úplně jiný pohyb a na rovinu, ve sprintu toho tolik naběháno nemám. Kdybych chtěl běhat v zápase celých devadesát minut, a ještě na mém postu na kraji obrany nebo zálohy, nemuselo by to být úplně nejlepší. (usměje se)

To je pravda, nemám. Jsem rád, že se sezona takhle povedla, ale hlavně mě těší, že co přišlo na začátku sezony, se udrželo po celou dobu. Že se nejednalo o nějaký náhodný výstřel během jednoho dvou svěťáků, ale že se to opravdu povedlo udržet přes celou sezonu. Škoda že jsem nemohl být na Pokljuce, třeba by těch bodů bylo ještě víc. Priority však byly nastavené jasně. Věděli jsme, kdy máme termín porodu, trenérům jsem to oznámil už před sezonou. Jsem rád, že mi vyhověli a mohl jsem od týmu odcestovat a být se Zuzkou a Rozárkou. Když se za touhle sezonou ohlédnu, jako první si vždy vzpomenu na narození Rozárky, to říkám na rovinu.

Byla tam stoprocentně. Hned v prvním závodě ve sprintu se mi neběželo úplně tak, jak bych chtěl. A na Rozárku jsem si vzpomněl, že je to další člověk, kvůli kterému biatlon můžu dělat a pro koho jezdit. Do Osla se mi neodjíždělo vůbec jednoduše, protože odlet byl v pondělí a v ten den měli Zuzku s Rozárkou pustit z porodnice. Vyšlo mi to tak nešťastně, že jsem si je ani nemohl odvézt domů. Museli zaskočit rodiče Zuzky. Jsem rád, že se mi o ně ten týden postarali, a teď už je to na mně.

Už jsem viděl nástřel termínů a úplně půl rok to není. Bude tam ale určitě víc prostoru být doma, než bylo v minulé sezoně. Jsem rád, s rodinou budu moct strávit hodně času. Doufám, že si to s nimi dokážu maximálně užít a prožívat vyrůstání Rozárky, co nejvíc to půjde. Už máme naplánovaný dlouho dopředu i příští Vánoce. Jak v Česku nejsou stabilní sněhové podmínky, rozhodli jsme se, že pojedeme do Anterselvy. Doufáme, že to půjde s Rozárkou zvládnout.

Určitě si něco dopřeju, ale pořád všeho s mírou. Bavili jsme se i teď v Oslu s Per Torvikem a řešili jsme způsob tréninku přes duben, aby naše výkonnost klesala co nejméně. Když bychom si teď na čtyři týdny dali záda na gauč, tak to pak nebude vypadat moc hezky a květnem se protrápíme a vlastně do toho půjdeme úplně z nuly. Máme nějaký plán, jak pokud možno výkonnost udržet co nejvyšší, aby se v přípravě dala zase dál navyšovat.

Těším se asi na pizzu.

Občas si ji dám, ale nesním ji celou, s někým se rozdělím. Teď se dělit nebudu. (usměje se)

Těším se, až budu moct vytáhnout kolo. Ať už silničku, nebo horský. Ale ještě na to není úplně počasí, třeba v lese je pořád dost bahna, na silnici je ještě hodně kamení. Možná to ještě pár dnů bude chtít, ale těším se, až vytáhnu kolo.