Článek
Jak se tedy před sobotním startem sezony cítíte?
Jsem zdravý, moje tělo funguje, jak má, to je pro mě teď největší výhra. Bál jsem se, že by návrat mohl být komplikovanější a museli jsme víc improvizovat. Ale od návratu do přípravy běží vše, jak Michal (trenér Málek) naplánoval.
Sám jste po šestitýdenním výpadku plánoval být opatrný, dál na vás dohlíželi lékaři.
Opravdu jsem nemusel z ničeho couvat a uhýbat. Samozřejmě začátek byl postupný a pozvolný, před Vánoci mě ještě čeká vyšetření v Praze, kde se o mě celou dobu skvěle stará profesor Vítek. Ale jinak šlo vše podle plánu.
Co vám teď ukazují lékařské testy? Játra jsou zcela v pořádku?
Hlavní testy už jsou v normálních hodnotách, krevní ještě v normálu nejsou, ale to se po takových virech může rovnat klidně rok a nemělo by to ovlivňovat můj sportovní výkon.
Pauza byla ale dlouhá. Dokážete srovnat, jak na tom jste v porovnání s minulými roky?
Strašně těžko se to hodnotí. Máme data z nějakých funkčních testů a čekali jsme je mnohem horší. Nejsou vůbec špatná, i když logicky nejsou ani nejlepší, co jsem kdy měl. Ale pořád jsou to jen data, až závody, kdy jdeme do maxima, ukáží, jestli a jaký hendikep tam je.
Výkonnost mohly naznačit už testovací závody v Sjosjeonu, kde jste byl z Čechů nejlepší. Povzbudilo?
Přesně tak, i když bylo znát, že ty pocity nebyly nejpříjemnější. Ale třeba v porovnání s Němci nebo Italy, kteří měli stejné lyže, to nebylo špatné. Je určitě lepší mít takový závod, než dojet 50., ale ukáže až ostrý start.
Takže jste rád, že už o víkendu se rozjíždí Světový pohár?
Jsem rád, že dostanu odpovědi na otázky, které mám v sobě, jak na tom jsem. Zároveň máme možnost upravit přípravu, kdyby to nebylo optimální. Nemusím po Novém roce hned na první díl Světového poháru a můžu víc potrénovat přes Vánoce. To nejdůležitější nás přece jen čeká v únoru na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, k němu budeme směřovat.
Jste tedy v Östersundu připraven naskočit hned do sobotní smíšené štafety?
To je samozřejmě na trenérech. Ještě máme před sebou tři dny ve Švédsku, ale když se zeptají na můj pocit, jestli jsem připravený, tak v tuhle chvíli bych řekl, že ano, jsem.
Zmínil jste Nové Město na Moravě, jste už jediným aktivním pamětníkem domácího mistrovství světa z roku 2013, kde jste běžel štafetu. Co se vám ze šestého místa vybaví?
Hlavně ta procedura před štafetou. Ondra Rybář měl vybrané nějaké závodníky a já do dneška nevím, jestli se mnou počítal, nebo jsem naskočil, až když Bleky (Zdeněk Vítek) nemohl startovat. Dozvěděl jsem se to den před startem. Byl jsem mladý, bylo to pro mě nové. Najednou z chuti začal být strach, že běžím s Jardou (Soukupem), Ondrou (Moravcem) a Bouškem (Šlesingrem), což jsou kluci, kteří dokáží být vysoko, a já jim to můžu pokazit. Do toho mi Tomáš Holubec na snídani říkal, ať nejsem vyjukaný, že mi klidně můžou předat první nebo druzí, tomu moc nepomohl. (úsměv). Ale na dojezd do cíle vzpomínám moc rád.
Od té doby se dost změnila i samotná Vysočina arena, v níž jste letos strávil dost času.
Ještě jsem neviděl novou část v tribuně, která se dodělávala. Ale viděl jsem vyměněná světla, pozměněnou trať… Strávil jsem tam tři týdny, bydlel na střelnici, vše jsem měl po ruce, nemůžu si to vynachválit. I proto o Vánocích 21. prosince do Nového Města zase odjedu a budu tam trénovat až do 27., než odletím na Schalke.
No tak si šli chlapi zatancovat… to je toho 🤷🏻♂️😁
— Michal Krčmář (@mkrcmar23) November 19, 2023
Mě by spíš zajímalo, co pili? 🤔😁 https://t.co/KJVescw0z4
Jste známý i jako fotbalový fanoušek a glosátor, také jste využil příležitosti si na síti X rýpnout do trojice hráčů, kteří v Olomouci vyrazili před klíčovým zápasem kvalifikace za písničkou. Překvapilo vás, co si troufli?
Upřímně nevím, co čekali, těch konsekvencí mohla být spousta. Trochu to podtrhlo i můj prvotní tweet, že některé věci nejsou úplně profesionální. Když jsme na to upozorňoval, lidé se netvářili, že to je špatně, teď většina společnosti vidí, že to špatné je.
Tehdejší tweet se týkal oslavy Micka van Burena po úspěšném zápase, to je přece jen rozdíl oproti situaci dva dny před důležitým utkáním.
Vím, ale tehdy taky hráli za pět šest dnů další zápas, bylo to v ligové sezoně. Na její závěr my máme také zakončení, kde pijeme alkohol a slavíme konec, proti tomu nic nemám… Je to smutné, ale jsem moc rád, jak to kluci na hřišti zvládli a postoupili, protože jinak by to špatné pro český fotbal, který mám rád a vždycky budu.
