Článek
„Vyžral jsem si to v posledních dvou letech pořádně. Letos se konečně cítím před velkou akcí zdravý a rozhodně je to příjemnější stav, než když člověk nedokáže pořádně myslet na závodění, protože zápasí s vlastním tělem," přiznává Šlesingr a raději vše z pověrčivosti zaklepe.
Závěrečné soustředění ve slovinské Pokljuce pro něj bylo hlavně o dobrém pocitu. „Snažil jsem se odpočinout si i vyladit formu," říká biatlonista, který kvůli zdraví chyběl na posledním MS i při loňských ZOH v medailové smíšené štafetě. „Pokud mě trenér na třetí úsek skutečně pošle, bude to zavazující a snad nic nezpackám," doufá.
V hlavě má pořád mužskou štafetu při únorovém SP na Holmenkollenu, kde z vedoucí pozice musel po zoufalé střelbě na dvě trestná kola. „Doufám, že mám vybráno, interval problémů při štafetě mám jednou za dva roky." V Kontiolahti si nedává žádné cíle. „Nechtěl bych zpytovat svědomí a vyčítat si chyby. Někdy zajedete závod pocitově super, přesto nejste ani v desítce, takže ani nemá smysl převádět něco do výsledků," uvažuje.
Máme vyrovnaný a silný tým, libuje si Šlesingr
Radost má z toho, že úspěchy reprezentace už delší čas neleží na jediném člověku. „Máme vyrovnaný a silný tým, šance je tak v každém závodě. Když pak někomu něco nevyjde, zachrání to jiní a pozitivní obrázek se udělá snadněji," vykládá Šlesingr, jenž má v sobě biatlon tak zakořeněný, že si neumí představit, že by s ním měl skončit.
„Nejde ho ale nosit v hlavě čtyřiadvacet hodin denně, taky ji potřebuju vyčistit, proto jsem věděl, že si nesmím zapomenout zabalit notebook. Komunikace s rodinou člověku uleví a hlavně naše Vikule (dvouletá dcera Viktorie - pozn. red.) mě nabíjí energií. Vezl jsem na letiště i padák, ale jen proto, že si tam pro něj přijel kamarád, aby mi ho nachystal na léto," říká biatlonista propagující adrenalinové zážitky.
