Domácí nástrahy? Husí kůže i Bermudský trojúhelník, hlásí biatlonisté

„Když jsem tu závodila předloni na mistrovství světa, měla jsme z té atmosféry husí kůži. Nic podobného jsem nikdy nezažila,“ vybavuje si čerstvá vítězka Univerziády Jitka Landová.

Nabyté zkušenosti ze dvou vrcholných závodů na domácí půdě můžou čeští biatlonisté letos zužitkovat. „Na mistrovství světa jsem byla strašně nervózní, když jsem přijížděla a davy bouřily. Snad se budu teď lépe koncentrovat,“ doufá Gabriela Soukalová.

I na jejím příkladu se dá demonstrovat posun, jaký český biatlon udělal. Před třemi lety si v Novém Městě zajela 37. místem nejlepší výsledek kariéry. Na mistrovství světa už startovala jako vítězka závodu SP v Pokljuce, byť zbrzděna nemocí.

Teď při Světovém poháru budí zájem v pozici dvojnásobné olympijské medailistky. „Pro mě tu také byla při prvním svěťáku dvacátá místa tehdy nejlepšími výsledky,“ vzpomíná i Ondřej Moravec.

Teď jsou přísně střeženými hvězdami. Kvůli chřipkové epidemii se český tým snaží závodníky izolovat od davů lidí. „A všichni jsou zdraví,“ oddechl si kouč Ondřej Rybář.

Jenže areál v Novém Městě má i svá čistě biatlonová specifika. „Třeba Bermudský trojúhelník,“ hlásí Soukalová. Takto biatlonistky překřtily střelnici. „Je ošemetná, může tam chybovat spousta závodníků,“ upozorňuje.

„Já bych z toho nedělal takovou vědu. Podle předpovědi má foukat, ale to je pro všechny stejné. Určitě jsou i horší střelnice,“ má jasno Moravec.