Článek
Doběhl do cíle prvního úseku štafety, předal na sedmém místě a vyčerpáním padl na zem. Právě skončil jeho 422. a poslední závod mezi elitou. První dojmy? „Když se mi rozednilo a neviděl jsem černo, zaregistroval jsem, že mi francouzský kolega (Antonin Guigonnat) sundává lyže. Tak si mi ulevilo, že už takhle nebudu trpět,“ říkal pragmaticky.
Stal se juniorským mistrem světa, má doma kompletní sbírku světových medailí, k tomu přidal triumf při SP v Oslu v roce 2008. „Jen mě mrzí, že jsem si na nějaké želízko nesáhl na olympiádě. Hlavně v Soči jsem formu měl, ale onemocněl jsem,“ zalitoval. Co v Novém Městě říkal o svém loučením, můžete vidět v tomto videu.
Nejvíc se těším, že až bude venku fakt hnusně, nebudu muset jít běhat, říká loučící se Michal Šlesingr
<a href="http://www.sport.cz/">Sport.cz</a>
Biatlon pomohl vytáhnout mezi nejpopulárnější sporty. „Když jsem začínal, kolikrát se mě lidi ptali, jestli běháme nebo jezdíme na kole. Teď už vidí, že to je na lyžích a se střelbou,“ porovnává.
Vedle vrcholové kariéry se vyžíval v adrenalinových sportech či programování. „Díky tomu jsem u biatlonu vydržel tak dlouho, protože jsem si dokázal vyčistit hlavu jinde,“ vysvětloval.
Zarputilý bojovník proti dopingu už dopředu vyhlásil, že devatenáctá sezona ve Světovém poháru bude jeho poslední a rozlučka vyšla na Nové Město. Jen měla vypadat jinak.
„Bez těch diváků to není ono,“ posteskl si. I kvůli němu přišly stovky fanoušků aspoň za plot nedaleko tratí. „Viděl jsem fotky, jak tam stojí po kotníky ve vodě. Jsou úžasní,“ smekl. A to ještě nevěděl, co ho čeká.
Před vyhlášením nejlepších štafet přišlo první kolo loučení s týmovými parťáky, Markéta Davidová Šlesingra naháněla se sektem až před televizní studio, aby ho pokropila.
Když se pak na obrazovce objevila Šlesingrova manželka Petra s jejich dcerou Viktorkou a synem Benediktem a vzkázali mu: „Taťko, bylo to hezké, ale pojď už domů,“ tak měl Šlesingr vlhké oči nejen od stékajícího šampaňského. Vždyť rodina byla hlavním důvodem, proč se rozhodl opustit roli aktivního závodníka.
Pak se přesunul ještě jednou do prostoru cíle, kde se shromáždili rozhodčí a dobrovolníci s připraveným textem a sborově loučícímu se Bouškovi, jak je odmala přezdíván, zapěli píseň C´est la vie.
Jen text se od někdejšího hitu Karla Gotta lišil, začínal slovy: „Až jednou v aréně oslovím děvče a začnu o stojce pět, a ona řekne mi běžče, kéž by vám bylo míň let…“
A co bude dál? „Michal Šlesingr půjde hledat práci. Budu vyčkávat na nabídky od nenáročných firem, které nabízejí velmi dobré podmínky za málo práce a odpovědnosti,“ vtipkoval loučící se biatlonista.