Článek
Domácí prostředí, tribuny beznadějně vyprodané několik dnů dopředu. Co to s vámi dělá?
Pro mě osobně je start doma před vyprodanými tribunami zadostiučiněním. Není to tak dávno, zhruba pět let, ale pamatuju si to jako dnes, kdy na mistrovství republiky v jabloneckých Břízkách přišlo pět diváků… Pro mě je to obrovská čest a radost, že náš sport dostal šanci a lidi ho sledují v takovém počtu.
Jaký výsledek by vám tu udělal radost?
Přemýšlení o umístění moc nemám ráda, vždy se snažím odvést co nejlepší práci. Je pravda, že mé výkony nejsou úplně stabilní. Kolikrát si člověk myslí, že na tom bude dobře, a pak se mu nevede, a obráceně.
Vám se příliš nevedlo v úvodu sezóny a do smíšené štafety v Östersundu jste ani nebyla nominována. Jak jste to nesla?
Byla jsem moc ráda, že jsem nemusela jet, protože moje forma byla opravdu špatná. Plně jsem to respektovala, sestava byla udělána pro co nejlepší výsledek. Holky jezdí skvěle, je tu velká konkurence a člověk se musí pořád snažit, aby si ty pozice udržel. Předtím jsem brala dvoje antibiotika a zázraky se nedějí, musela jsem být trpělivá a asi mě to i motivovalo do dalších závodů.
Na závody teď vyrážíte z Prahy, kde žijete s partnerem Petrem Koukalem, změnilo se tím pro vás něco?
Jsem holka z Jablonce, drsného severu, takže Praha je pro mě něco nového. Ale jsem tam ráda, promítá se do toho i můj vztah k umění a architektuře, je to prima změna.
