Článek
Třeba Ondřej Moravec už dopředu ví, že tak dlouho bez kontaktu s rodinou nevydrží a plánuje jet po skončení soustředění ve švédském Idre na otočku domů, stejně jako Markéta Davidová, Jakub Štvrtecký a Adam Václavík.
Zkušený reprezentant zároveň přiznává, že ještě třeba před deseti lety by nahlížel na situaci jinak a na severu by zůstal s týmem.
„Neříkám, že sport teď řadím na druhou kolej nebo že bych se mu nesnažil dát maximum. Když to řeknu ošklivě, tak manželka je na mou nepřítomnost zvyklá. Ale děti to berou hůř. Když jsem odjížděl a vezli mě na letiště, tak dcera najednou začala brečet. Není to pro nikoho lehké," připomněl pro server biatlon.cz srdceryvnou scénu z odletu.
Cesta domů mu podle něj může pomoct psychicky se odreagovat, na chvíli vypnout soustředění jen na biatlon. Zároveň je mu ale jasné, že cestování mu může ubrat fyzické síly a navíc se zvyšuje možné riziko nákazy koronavirem.
„Nebýt doma dva měsíce mi přijde jako strašně dlouhá doba a kvůli tomu to riziko podstoupím. Jsem toho názoru, že když člověk o něčem přehnaně přemýšlí a bojí se toho, tak se to stane. Takže to nechávám plynout a věřím, že to dopadne dobře. Cesta domů má rizika, ale u mě převažují pozitiva," vysvětlil Moravec.
Michal Krčmář (vlevo) a Ondřej Moravec.
To jeho parťák Michal Krčmář naopal stráví celých 7 týdnů mimo domov. Chce šetřit energií a vzhledem k epidemiologické situace by také nerad riskoval kontakt s rodinou.
„Je to drsné, nějakých 47 dní pryč. Ale není to poprvé, za ty roky už jsem si to párkrát vyzkoušel. Nejsem ten typ, který by z toho byl zničený. Týdny a závody už pak jdou rychle za sebou," má jasno Krčmář.
Nicméně připouští, že nebýt koronaviru, i on by se na otočku do vlast vracel: „Načerpal bych energii, potkal bych se s blízkými a odreagoval se. Teď pro mě cesta domů ztrácí význam."
Ze švédského Idre zamíří většina české výpravy rovnou k závodům do finského Kontiolahti, odkud se následně přesunou k podnikům do rakouského Hochfilzenu.
