Článek
Běžecký čas měla dvacátý nejrychlejší, což rozhodně není žádný propadák. Jenže bronzová medailistka z mistrovství světa v Anterselvě byla přesvědčena, že měla na víc. Na měknoucím sněhu to ale nemohla předvést…
„Prostě je to na prd startovat zezadu,“ povzdechla si. „Samozřejmě jsem na to zvyklá v průběhu sezony, ale tahle podmínka nenasvědčovala, že by trať mohla být celou dobu stejná,“ líčila Charvátová, když nad Vysočinou ukazoval teploměr zhruba pět stupňů.
Do závodu vyrazila čtyřicet minut po úvodní závodníci, kdy trať už projelo šestaosmdesát jejích soupeřek… „Bylo to rozšlapané, tak jsem se snažila jezdit po krajích, kde to bylo zase špinavé, tak si nešlo vybrat, kde jet. Už od startu to bylo demotivující,“ ulevila si jednatřicetiletá rodačka z Hradce Králové.
Do závodu přitom vtrhla plná elánu, po 1600 metrech jí patřil sedmý nejrychlejší čas. „Pravděpodobně jsem to ale přepálila,“ zpětně si uvědomila. „Když je špinavý sníh od jehličí a všechno na trati zůstává, strašně se lyže zpomalují. Ze začátku to vypadá skvěle, pak to přestalo jet a poslední kolo jsem jen dřela,“ líčila.
To se podle ní podepsalo na střelbě vestoje, kde dvakrát minula. Když přijížděla na stadion, podívala se na hodinky ukazující tepovou frekvenci. „Měla jsem 175 tepů a věděla jsem, že to je moc. Nešlo s tím nic dělat. Jela jsem přes závit, snažila se trochu zpomalit a tepy vůbec neklesaly,“ líčila.
Lucie Charvátová na střelnici při mistrovství světa v Novém Městě na Moravě
Tepová frekvence se blížila jejímu závodnímu maximu. „A to je dobré mít třeba až do cílové rovinky. Před střelbou mívám tak 165,“ popisovala. „Od toho se odvíjela ta střelba. První dvě rány jsem ustála, pak už jsem neměla fyzickou sílu ani pozitivní mysl,“ zalitovala.
Pro Charvátovou tak bylo 40. místo zklamáním, však při posledním sprintu v Ruhpoldingu se blýskla osmou příčkou. Šanci na posun bude mít při nedělní stíhačce, blízko ní odstartuje řada soupeřek. „Snad se na tu trať nějak popasujeme… Dá se z toho nějak vybruslit, ale očekávání byla samozřejmě vyšší, tenhle výsledek mě trochu srazil na zem,“ přiznává.
S tím, aby během soboty hlavu odreagovala od závodů, nebude mít problém. „Mám strašně aktivit, které mě tíží a na které myslím ještě v buňce před závodem. Budu se věnovat restům – jako dopsat tréninkový deník nebo psát závěrečnou práci do školy,“ říká studentka Sportovní diplomacie na Vysoké škole ekonomické.
