Článek
Na dlouhé týdny na cestách jste jako biatlonisté zvyklí, ale nebudou skoro dva měsíce mimo domov až moc dlouhé?
My si mohli vybrat, někdo se kolem 20. listopadu vrátí na čtyři pět dnů, ale já se rozhodl kvůli situaci eliminovat cesty. Stejně by mě čekaly různé karantény a ani bych nemohl potkat své blízké, tak mi to přišlo jako nejlepší řešení, že se vrátím snad až po závodech v Hochfilzenu.
Sezona bude plná změn, i dějiště závěrečného soustředění jste měnili na poslední chvíli. Místo norského Sjusjoenu jste vyrazili do Švédska. Dobrá volba?
Chápal jsem, proč bylo prioritou Norsko, kde měl být přírodní sníh i kolem tratí, tento týden dobře obsazené závody… Ale stejně jim to tam taje a závody rušili, tak ta pozitiva pominula. Tady máme dobré podmínky, pětikilometrový okruh a těžkou střelnici, kde fouká, což je dobrá průprava na Kontiolahti.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Testovací závody před ostrým startem sezony vám chybět nebudou?
Švédové, kteří tu už delší dobu trénují, budou mít o víkendu kontrolní závody mezi sebou, uvidíme, jestli nás vezmou mezi sebe. Kdyby ne, uděláme si svoje, i když by samozřejmě bylo lepší si je zajet ve větší konkurenci.
Jak moc pociťujete současnou pandemii přímo na soustředění? Trenér Ondřej Rybář říkal, že jste maximálně opatrní…
Neovlivňuje nás to v tréninku, ale dodržujeme víc pravidel, snažíme se o maximální ohleduplnost. Už v Pokljuce jsme dřív mívali jídlo formou švédských stolů, teď jsme ho dostávali rovnou na talíř. I tady máme kuchaře a jako závodníci jsme rozděleni do tří chatek. Dostaneme jídlo do hrnce a pak ho sníme u sebe, abychom eliminovali kontakty.
Kolik testů na covid-19 jste museli během přípravy absolvovat?
Zatím je to v pohodě, byli jsme jen dvakrát. Před Pokljukou a pak dobrovolně před Švédskem. Ale během sezony to přijde. Ve Finsku hned po příletu, pak v každém středisku jednou týdně.
K reprezentaci se po šesti letech vrátil Ondřej Rybář. Změnil se trénink pod ním?
Stejný není. Změnil se systém, který je teď norsko-český, Ondra navázal na práci Zdeňka Vítka. Sám byl během té doby v kontaktu se světem, přinesl nové věci. Ale spíš detaily.
Ondřej Moravec mluvil o tom, že se změnila střelecká příprava.
Na počet nábojů to bude podobné, jen těch položek je míň, ale kvalitnějších. Navíc jak je Ondra Rybář emotivní kouč, tréninky dost hecuje, to je na střelnici znát.
Do Švédska s vámi vyrazilo i několik juniorů, je to vítané oživení?
Už s námi byli i v Ramsau a Pokljuce. Je pravda, že přes podzim spolu trávíme dost času a je to oživení, určitě lepší, než když nás je pořád pět šest. Mladí jsou draví, jsou na tom dobře fyzicky, takže si s nimi občas můžeme na trati zasoupeřit. Navíc na nich vidím, jak dělají sport čistě pro radost, nejsou pod tíhou výsledku, což je pro mě příjemné odreagování. I když ta koncentrace mi musí zůstat. Nemůžu se nechat rozhodit těmi mladými střelami… (úsměv)
Kariéru po minulé sezoně ukončil Michal Šlesingr, ale týmu dál pomáhá organizačně. Jak často jste v kontaktu?
Párkrát jsme spolu řešili něco v létě na soustředěních, spolu s panem Levorou vyřizuje ubytování a změny letenek, čehož je v téhle době hodně. Já s ním konzultoval i další věci, které vidím z pohledu závodníka, protože k sobě máme blízko.
Dokážete podle přípravy odhadnout, jak na tom před sezonou jste?
Úplně ne, před prvními závody je to vždycky neznámá, větší nervy… Ale musím zaklepat, vydržel jsem zdravý celou přípravu, krom jednoho sprintu se mi povedly i přípravné závody. Jsem nohama na zemi, ale na sezonu se těším.
Jak jako tým prožíváte změny v kalendáři? V Kontiolahti, Hochfilzenu a Oberhofu zůstanete vždycky dva týdny…
Nějaký žert na téma, že strávíme dva týdny v Oberhofu, padl, ale víc ne. Za mě je super být čtrnáct dnů na jednom místě, přece jen balení a přejezdy každý týden berou síly. Takže z pozice sportovce mi to nevadí, je mi to líto vůči střediskům, třeba ve Francii jsou skvělí fanoušci i hezké závody… Ale je to daň za současnou dobu, budu rád, když se udrží bublina a budeme moct závodit. Myslím, že i pro lidi doma je dobré, když budou mít v televizi program. Vím, jak mě na jaře štvalo, když jsem neviděl fotbaly a hokeje.
