Článek
Za roky, kdy pořadatelský tým úspěšně chystá vrcholné biatlonové závody, už si větší týmy vyhlédly osvědčená ubytování. A před vrcholem sezony nechtěly jít do rizika.
„Norové bydlí tady na kopci, Italové volí také apartmánové bydlení. Rakušané si to chtěli vyzkoušet a pak se vrátili na hotel, Švédové si letos pronajali poprvé hotel pro sebe,“ vypočítává Jakeš.
A biatlonové velmoci nechtějí nic podcenit, a tak si s sebou do Česka přivezli i kuchaře. Ostatně třeba Švédové se o místní hotelové stravě nevyjadřovali dvakrát lichotivě…
„Nemyslím, že by se tu vařilo špatně, ale každý má nějaké zvyklosti a speciality. Sportovní strava je trochu jiná a pro hotely je složitější nastavit úplně jiný režim, než na který jsou zvyklé,“ vysvětluje.
Zhruba 80 procent týmů ale míří do standardních hotelů, kde si jen předem nahlásí, jaké mají speciální požadavky, co se týče stravy. Hotelových kapacit v Novém Městě na Moravě ale pochopitelně není tolik jako třeba v Oslu či blízkosti větších zimních středisek.
Fanoušci dojíždějí třeba i ze 70 kilometrů vzdáleného Brna, ale závodníci to pochopitelně na trať potřebují mít blíž. „Podle reglementu je musíme ubytovat do 30 kilometrů nebo 30 minut, což je ale moc na dvoutýdenní pobyt. Ubytováváme tak do patnácti kilometrů,“ líčí Jakeš.
Jenže má to čím dál složitější. „Covid zničil systém bydlení, každý chce teď co nejvíce singlů, je na ně tak 80 procent požadavků,“ líčí Jakeš. „A hotely, které měly tuhle kapacitu, jako Jehla (ve Žďáře nad Sázavou) to v covidové době vzdaly, přestavěly pokoje na byty a prodaly je, takže nám ubyla kapacita,“ posteskne si.
„Rozumím hotelům, že když mají dvacet pokojů postavených na rodinném ubytování, není úplně nádherný byznys, když jim tam přijede dvacet závodníků. A dva týdny po třech nikdo bydlet nechce. Také se zvedly ceny za singly, je to trochu boj,“ přiznává Jakeš.
Dlouho dopředu si ubytování rezervovali i fanoušci z tradičních biatlonových bašt. „Pro Nory to organizuje jedna německá cestovka sídlící ve Švédsku,“ popisuje internacionální propojení.
„Vozí sem čtyři autobusy, mají bydlení dlouhodobě domluvené, jezdí každý svěťák. Němci přijíždějí spíše individuálně. Celkově těch požadavků od zahraničních cestovek nebylo víc než při normálním svěťáku,“ porovnává ředitel závodů a svazový viceprezident.