Článek
S ženskou štafetou už ve Světovém poháru na stupně vítězů vystoupala šestkrát, z toho čtyřikrát na ten nejvyšší, ale premiérová individuální medaile má pro pětadvacetiletou biatlonistku speciální hodnotu. „Také si ji dám k té první štafetové,“ plánuje.
V Pokljuce se nejdřív blýskla osmým místem ve sprintu, ve stíhačce si ještě o pět míst polepšila. „Potvrdila jsem si, že příprava šla správným směrem. Jestli mě ten výsledek nakopnul? Já jsem nakopnutá a nadšená furt,“ smála se na celé kolo.
Úsměv k Puskarčíkové neodmyslitelně patří, i když po úvodním startu sezóny ve smíšené štafetě dvojic v Östersundu moc důvodů k radosti neměla a nazývala se hrobařem. „Snažím se držet na pozitivní notě, nejsem člověk, který by se utápěl v depresích,“ charakterizuje se.
Zlepšila střelbu i běh
Při pohledu na pořadí Světového poháru ale úsměv střídá údiv. Puskarčíková je aktuálně sedmá. „To sama koukám, co se vůbec stalo. Dávala jsem si předsevzetí, že bych se ráda vůbec dostala do masáku (pro třicet nejlepších) tady v Novém Městě. Tohle je pro mě velké překvapení,“ neskrývá.
Dobře si uvědomuje, že natěšení fanoušci budou očekávat útok na stupně také doma. „I lidi na Facebooku mi píšou: Přivez zase medaili. Ale já to pořád beru jako svátek. A budu doufat, že se to ještě někdy podaří zopakovat,“ vypráví rodačka z Harrachova, které se přes léto povedlo zapracovat na obou klíčových složkách biatlonu.
„Posunula se střelba v rychlosti i přesnosti a trochu také běh. Ale pořád je to takové, že mi to jednou sedne a jindy ne. Budu tu spokojená s každým umístěním do patnáctky,“ předsevzala si.
