Článek
Po skvělých minulých sezónách to v té probíhající není z jeho strany úplně ono a jistá nepohoda jako by ho dostihla i v tréninku, který vyústil v nepříjemný karambol a stále trvající následky.
Co se přihodilo?
„Trénoval jsem doma v Letohradě. Na jednom okruhu jsou rolbou udělané muldy. Děti na tom trénují techniku, koordinaci nebo blbnou. Sám jsem muldy někdy sešlápl, jindy na nich skákal. Jenže v danou chvíli jsem se úplně nesoustředil. Dopadl jsem lyží na bok, prasklo mi vázání a letěl jsem. Vše se odehrálo tak rychle, že jsem si nestihl ani dát ruce před sebe. Najednou jsem ryl hlavou do sněhu," popisuje svůj pád pro oficiální stránky českého biatlonu.
Jako pád na asfalt
Nešlo bohužel o načechranou sněhovou peřinu, nýbrž o zmrzlý technický sníh. „Přišlo mi to, jako kdybych spadl na asfalt, jen s tím rozdílem, že jsem neměl přilbu," pokračuje. Malá nepozornost se mu nepříjemně vymstila. Rozrazil si ret, natloukl hlavu a narazil rameno a bok.
Bezprostředně po pádu se však podle svých slov necítil nijak výrazně zle a v tréninku ještě hodinu pokračoval. Až později zjistil, jak moc mu pochroumaný obličej otekl. „Do pondělního odletu směr Finsko se to naštěstí zlepšilo," kvituje s tím, že už se alespoň podobal své fotografii v pasu.
Po pádu už trénoval jen lehce a úplně neví, co může od startu ve čtvrtečním sprintu a dalších závodech očekávat. „Uvidím, co se mnou udělá závodní tempo," říká.
Každopádně v Kontiolahti má na co navazovat. Před třemi roky zde vybojoval na MS se smíšenou štafetou zlato, stříbro v závodě s hromadným startem a bronz ve vytrvalostním závodě. Loni ho tady ve sprintu porazil jen fenomenální Martin Fourcade o pouhých šest desetin sekundy.
