Článek
11/2_MS Biatlon
Nebyl to přitom od rána růžový den. Na obědě se Voborníková potkala s Lucií Charvátovou. „A říkaly jsme si, že se cítíme úplně hrozně,“ přiznávala. Zatímco Charvátové rozpoložení se odrazilo i v závodě, kde byla po katastrofické položce s pěti chybami předstižena o kolo, Voborníková do odpoledního startu ožila.
Pravda, hned první minutá rána jejím plánům na posun vpřed nenahrávala. „Řekla jsem si, že se nebudu hroutit a zkusím zabojovat. A že mi to na dalších třech položkách takhle popadalo, ani nechápu,“ usmívala se. „Hodně mě pak vyhoupla poslední položka,“ líčila. Na stav přijela jako 22., odjížděla z něj patnáctá a ještě dvě soupeřky předjela.
O 19 míst se proti sprintu zlepšila i Rakušanka Anna Juppeová, které ale pomohla absence Norky Karoline Knottenové ve startovní listině. „Já si hrozně přála posunout se vpřed, ale o devatenáct míst? To jsem si ani nemohla přát. Skvělý závod a pro mě strašně důležitý,“ přiznala Voborníková.
Ještě lepší výsledek zapsala vloni na šampionátu v Oberhofu, kde se blýskla dokonce sedmým místem. „Ale tehdy jsem měla úplně jinou startovní pozici,“ připomněla, že před rokem vyjížděla jako třináctá.
„Letos to bylo hrozně nasekané a vždy, když jsem se podívala na nějaké otočce za sebe, byly tam mraky závodnic, jak to bylo vyrovnané. Ale mě stíhačky baví, zvlášť když se povede střelba,“ líčila Voborníková, která se předloni stala juniorskou mistryní světa ve sprintu i stíhačce.
V cíli ji jen trochu mrzel souboj s Rakušankou Annou Gandlerovou. „Ona ke konci fakt vystřelila a já ty finiše nemám dobré. Už jsem to trochu vypustila, jak jsem toho měla plné zuby, ale aspoň jsem si mohla užít ten finiš,“ vychutnala si poslední metry před skvělou kulisou, v níž často není slyšet vlastního slova.
Spolu s devátým místem Markéty Davidové tak obstarala vystoupení, jaký zvedne náladu v celém týmu. „Pro nás s Makulou jsou to krásné výsledky a doufám, že fanoušci, kteří tu celý den mokli s námi, měli také radost,“ věřila Voborníková.