Článek
Kdy vás napadlo si takový vzkaz nachystat?
Už ráno před závodem mi to vrtalo hlavou, řešili to i sportovci ze svěťáku ve skupině, kterou máme na Facebooku. A říkala jsem si, že u juniorů zatím veřejně takové vystoupení neproběhlo. Tak jsem si to napsala na papír a řekla si, že když se dostanu na stupně, bylo by hezké podpořit ukrajinské sportovce, kteří tu s námi nemůžou závodit. A když se mi povedlo vyhrát, byla jsem ráda i proto, že vzkaz můžu ukázat.
Jen fotograf Mezinárodní biatlonové federace vás s ním nechtěl vyfotit.
To nebylo jeho vina. Já přišla po vyhlášení, jestli by mě s tím vzkazem nevyfotil, on se podíval na někoho zřejmě z pořadatelů, a ten dal pokyn, že ne. Tak mě vyfotila naše masérka. Ale od mezinárodní federace pak přišla mně i svazu a omluva a vysvětlení, že jako sportovci můžeme své postoje vyjadřovat, šlo o nedorozumění a oni také Ukrajinu podporují.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Pozitivních ohlasů na vaše gesto byla spousta, dostaly se k vám?
Při focení na mě pár lidí zamávalo, ale nejvíc pro mě znamenalo, když se to dostalo právě i k ukrajinským juniorkám a jejich svaz pak děkoval mně i Mikulášovi (Karlíkovi), který draží věci z olympiády, a přidaly se i Eva (Puskarčíková) s Makulou (Davidovou).
Co vám premiérová olympijská zkušenost dala? Třikrát jste si v Číně zazávodila…
Pro mě to byl životní zážitek. Už dostat se na olympiádu byl splněný sen, zvlášť v juniorském věku, povzbudilo mě to do další kariéry. A byla jsem vděčná, že jsem si i zazávodila.
S jakými očekáváními jste pak jela na juniorský šampionát?
Já v sezoně s juniorkami moc porovnání neměla, jen v rámci IBU Cupu nebo svěťáku. Takže jsem nevěděla, co čekat od soupeřek, ani od sebe, netušila jsem, co se mnou udělá další posun zase na druhou stranu, moc dnů před závody jsem tu nebyla. Ale určitě jsem nečekala, že to dopadne takhle.
Ze tří individuálních závodů v Soldier Hollow máte bronz a dvě zlata, který start byl nejnáročnější? Po stíhačce jste hned za cílem padla vyčerpáním…
Stíhací závod byl hodně těžký, jak jsme jely hned druhý den po sprintu bez volna. V posledním kole jsem si už hrábla na dno.
Také máte za sebou náročný program, nikdo další z juniorské špičky za sebou olympiádu nemá.
Už jen Grónka Slettemarková, ale ta se tu trápila a stíhačku nejela. Ale ostatní také závodily, ke konci sezony je unavený každý, na to se vymlouvat nemůžu. Akorát mě strašně dobíjejí energií ty medaile.
Jen po vašem zlatu ze stíhačky se organizátorům ceremoniál moc nepovedl. Co vám hráli místo české hymny?
Prý to byla chorvatská hymna.
Čekal bych, že už se mohli Američané českou hymnu naučit, když ji předtím hráli jednou vám i Jonáši Marečkovi. Zdálo se, že jste jejich faux pas brala s úsměvem.
Já byla taková zamyšlená, nejdřív jsem si říkala, jestli to není nějaký remix, že se to pak rozjede, ale pak jsem si uvědomila, že ne. Trochu mi cukaly koutky, ohlédla jsem se po českém týmu, ale nevěděla jsem, co dělat, jestli na ně zakřičet. Tak jsem počkala a z mého pohledu asi usoudili, že je něco špatně, a pak to napravili. Ale brala jsem to s úsměvem, zážitek mi to nezkazilo.
Vy jste k biatlonu přešla ve čtrnácti letech, což vychází na období kolem her v Soči. Zlákaly vás úspěchy generace Gabriely Soukalové, Ondřeje Moravce a dalších?
Určitě to hrálo velkou roli. Všechny jsme měly copánky jako tehdy Gábina, chtěla jsem si biatlon zkusit a hned mě chytnul. Přišel mi zábavnější než jen běžky.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Pomalu končí vaše zatím životní sezona, domů se v pátek vrátíte po pěti týdnech. Na co se nejvíc těšíte?
Na jídlo! Tady v Americe máme k obědu sendviče, přitom závodíme po obědě, takže plácáme páté přes deváté. Těším se, až mi mamka uvaří.
Co si u ní objednáte? Jako milovnice sladkého dort?
Volaly jsme si a ptala se, tak jsem říkala, že nejradši si dám rajskou. (úsměv)
Máte od reprezentačního trenéra Egila Gjellanda zprávy, jestli s vámi počítá pro zbytek sezony ještě ve Světovém poháru?
Psala jsem si s (asistentem) Jířou Holubcem, jsou na cestě do Finska a neoficiálně říkal, že bych ještě nějaký svěťák jet měla, ale nemám nic potvrzeného.
I na školu jste si jako studentka Masarykovy univerzity našla čas?
Tady v Americe jsem učení musela vytáhnout, už mi teče do bot. Mám prodloužený semestr do konce dubna, za což jsem vděčná, ale bude toho dost.
