Článek
Jak jste strávil pár dnů volna před závěrečnou přípravou na mistrovství světa?
První dva dny byly čistě odpočinkové jen s lehounkou aktivitou. Na lyžování podmínky nebyly, pršelo, tak jsem se ve středu šel proběhnout a na rotoped. Ve čtvrtek posilovna na oživení síly a v pátek lehké lyže před závěrečným soustředěním.
Ženský tým zůstal v Tyrolsku a domů se po Světovém poháru nevracel. Vy jste pár dnů doma uvítal?
Určitě jsem za ně byl rád, bylo to narušení stereotypu posledních tří týdnů, možnost na chvíli vypadnout z toho režimu, abych se do něj pak mohl zase vrátit.
Poslední start před šampionátem se vám nevyvedl, ve stíhačce v Anterselvě jste pálil sedmkrát mimo. Poznamená psychiku, když jdete do závěrečné přípravy po takovém závodě?
Po tom závodě jsem byl na sebe strašně naštvaný, nezvládnul jsem ho. Na trati to bylo dobré, ale zbytečně jsem se nechal strhnout tempem na střelnici, nedělal jsem tam práci, kterou mám zažitou, a z toho pramenily chyby. Ale jinak ten trimestr by dobrý, to je dobrý základ, a jak říkal Michal Krčmář, bylo lepší spadnout na pusu teď než o dva týdny později v Lenzerheide.
Přesto jste ve Světovém poháru dvacátý jako nejlepší z Čechů, váš vzestup v této zimě je ohromující. Věřil jste na podzim, že byste mohl vystoupat tak vysoko?
Vůbec. Já si před sezonou dal jako osobní cíl pravidelně sbírat body, vždyť vloni jsem měl na konci sezony jeden a byl jsem rád, když jsem s čistou střelbou postoupil do stíhačky. Tak jsem doufal, že budu sbírat body po troškách, ale stabilně, ale takový skok jsem nečekal.
Vděčíte za něj zejména zlepšenému běhu. Však podle statistik se váš lyžařský odstup za nejlepšími snížil o osm sekund na kilometr, což je pořádný kus. Pochvaloval jste si přípravu s norským expertem Perem Torvikem. Pořád máte na čem pracovat?
Per byl s námi i v Anterselvě a každý večer jsme měli analýzu videa, na předzávodní poradě nám pomáhal stanovit plán do závodu. Ať už ve sprintu, kde nám kladl na srdce, ať to ve vyšší nadmořské výšce nepřepálíme a vydržíme celou dobu, nebo před štafetou, kde jsme měli co nejvíc kopírovat tempo člověka před námi. Pořád nám dává analýzy videí, úseky v kopcích i na rovině, i s komentářem, jak by to mělo vypadat. Vždycky je co zlepšovat, ale i Per říkal, že je u nás vidět velký posun oproti začátku přípravy.
Pomohlo vám i snížení závodní váhy. O kolik jste teď lehčí?
Když vezmu měření vloni na mistrovství světa a teď v Hochfilzenu, rozdíl byl až čtyři kila. Není to zanedbatelné, ale ani to není jediný důvod zlepšení.
Jak jste ve spolupráci s expertem Liborem Vítkem shazoval? Musel jste něco vyřadit, nebo jste spíš upravili stravovací režim.
Byla to kombinace víc věcí, ale hodně jsme pracovali s velikostí porcí v závislosti na denní době. Libor kladl důraz na to, abych se snídaní a obědem žádné redukce nedělal, protože pak je trénink, na který potřebuju zásobu energie. Říkal, že nejlíp se dá pracovat s večeří, která může být menší, abych se, až půjdu spát, těšil na snídani a začínal mít hlad.
To asi není vždy jednoduché se po náročném tréninkovém dnu u jídla omezovat…
Za začátku bylo složitější nastavit systém, aby fungoval. Pomohlo mi, že jsem to mohl řešit s Michalem Krčmářem, který mi pomohl ho nastavit, abych se dostal na denní hodnotu, jakou po fyzickém výdeji potřebuju.
Vítězslav Hornig (vpravo) čerpá zkušenosti i od Michala Krčmáře.
Se zkušeným Michalem Krčmářem trávíte dost času, protože je vaším parťákem na pokoji na cestách. Co jste od něj ještě pochytil?
Hodně věcí na podzim, kdy mi právě pomohl řešit stravu i nastavení, v závodním období už je to hodně individuální, ne všechno, co třeba vyhovuje Bimbovi, bude vyhovovat mně a naopak. Ale právě to nastavení režimu v závodním dnu, jak si ho rozfázovat, když závodím odpoledne, aby se tělo probralo, jak načasovat poslední jídlo před závodem, to všechno se dá okoukat.
Řešíte spolu i fotbal. Máte se sparťanem Krčmářem stejné klubové preference?
Já v Česku nejsem klubově vyhraněný, spíš jsem fanda Barcelony, takže když je El Clásico, bývá to zajímavější. (úsměv) Ale oba sledujeme Premier League a je pravda, že se dokážeme o fotbale dlouho bavit.
Velký podíl na vzestupu mužského týmu je přisuzován i novému kouči Ondřeji Moravcovi. Zkuste vypíchnout, v čem je jeho přínos?
Dokáže se na biatlon dívat z pozice ještě nedávného závodníka a zároveň trenéra, v tom je jeho výhoda. Hodně se nás snaží uklidňovat, rozfázovat závody i tréninky…
Pohoršil jste si ale ve střelecké úspěšnosti zhruba o sedm procent proti minulé sezoně. To je důsledek běžeckého zrychlení?
Může to mít podíl, ale není to jen tím. V Ruhpoldingu nebo při sprintu v Anterselvě jsem na střelnici předváděl to, co bych chtěl, až pak ve stíhačce jsem se nechal zbytečně vybláznit, z čehož pramenily chyby. Právě tam jsme pak seděli v buňce s Ondrou, když opadlo naštvání, a rozsáhleji se bavili. Řekl jsem mu svůj pohled, jak se to mohlo stát, on přikyvoval, že to tak opravdu mohlo být. Věřím, že to je pro mě obrovské ponaučení.
Patřil jste ke generaci úspěšných juniorů, s Marečkem, Karlíkem a Mikyskou máte štafetovou medaili z mistrovství světa. Každému pak trvalo jinou dobu, než se začal prosazovat mezi dospělými. V čem byl ten přechod nejnáročnější?
Je to individuální, ale důležitá je trpělivost. Věřit systému, v němž trénujete, nechtít všechno hned a pracovat na sobě.
Vám je trpělivost vlastní?
Myslím, že zrovna já jsem trpělivější člověk, takže jsem se snažil věřit. Odtrénovat, co trenéři napíší do plánu, a věřit, že to přijde.
Zatím jste na dospělém mistrovství světa odjel jediný závod vloni v Novém Městě na Moravě. V Lenzerheide vás čeká mnohem větší porce, jaké jsou tamní tratě?
Hodně náročné. Mají poměrně velké převýšení a prudší kopce. Jedna louka vede rovně nahoru, ale není zase tak dlouhá, pak jsou tam dva táhlejší kopce a také sjezdy, kde si moc nevydechnete, protože mají technické pasáže, kde se dá spadnout v docela velké rychlosti. Ale mám to tam rád, je to v krásné švýcarské krajině…
Budete mít podél trati i rodinnou podporu?
Taťka přemýšlel, že pojede, uvidíme, jak se rozhodne, určitě pak budou v Novém Městě na Moravě.
