Článek
Když 34letý Krčmář chvátal do cíle smíšené štafety pro stříbrné medaile, o šest let starší Moravec v roli kouče mužského týmu prožíval totální nadšení, jak pak oba popisovali v přenosu České televize.
„To je snad ještě lepší, než když jsem závodil,“ přiznával Moravec, jenž má doma devět medailí z vrcholných akcí. „Je to neskutečný. Řval jsem, zakopl jsem a padal, když jsem povzbuzoval,“ popisoval, jak ho pohltilo drama se stříbrným koncem.
„Zapomněl jsem doutníky,“ křičel na konci závodu do vysílačky Moravec v připomínce tradiční rekvizity oslav. V cíli byl jedním z prvních gratulantů českého finišmana. „Poprvé jsem viděl Ondru v euforii. Vždycky, když uspěl, tak měl radost a šlo se dál. Teď jsme po sobě skákali, to jsou skvělé momenty,“ popisoval nadšený Krčmář.
Předcházela jim ale pořádná dřina na šestikilometrovém závěrečném úseku. „Byl jsem před ním nervózní. Když jsem viděl, jak tým jede a jak málo dobíjejí, tak jsem si říkal: Teď je to na tobě,“ popisoval svoji koncentraci, než vyrazil ze třetí příčky do boje o medaili.
„Bylo super, že první kolo jsem jel s Giacomelem a Strelowem, kde jsem se zapracoval. Na střelnici přišly malé chybičky a pak už jedete, co to dá,“ popisoval, byť si z trati vybavoval spíše fragmenty.
„Třeba, jak na mě Ondra před stojkou řval: Teď nejezdi, rozbal to až v posledním kole,“ vybavoval si. Byl na sebe trochu naštvaný, když musel podruhé dobíjet jednu ránu, ale jinak Moravcův pokyn splnil na jedničku.
Byť ho informace trochu do vysílačky lehce znervózněly. „Když mi hlásili, že devět sekund za mnou jede Johannes, tak jsem si říkal, že to je super,“ pousmál se.
Nory se po zpackaném prvním úseku své kolegyně Ingrid Tandrevoldové snažil vytáhnout na medailové pozici hvězdný Johannes Bö po boku dalšího medailemi ověnčeného borce Sebastiana Samuelssona ze Švédska. Jenže na Krčmáře nestáhli vůbec nic.
„Věděl jsem, že první půlka je do kopce a když vydržím nahoru, už mě nevezmou, protože jsme měli skvělé lyže,“ smekal stejně jako jeho kolegové před servisem. Český finišman navíc parádně stáhl už po kilometru dvacetisekundový náskok Němce Justuse Strelowa.
![](http://d16-a.sdn.cz/d_16/c_img_oW_A/nO1SBfAluiUs1Xs5CUwCOo/0218.jpeg?fl=cro,0,0,4096,2731%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Česká radost po zisku světového stříbra, vpravo Michal Krčmář, vzadu Vítězslav Hornig, vlevo Tereza Voborníková, zády Jessica Jislová.
„Přišel mi trochu těžkopádný, tak jsem si říkal, že buď to vyjde, nebo ne. A povedlo se, jsou to úžasné pocity,“ přiznával a ohlížel se nejen na Jessiku Jislovou, Terezu Voborníkovou a Vítězslava Horniga.
„Nejlepší je podívat se na tým, jak se raduje. To mě baví,“ ujišťoval Krčmář, který už má stříbro ze sprintu v olympijském Pchjongčchangu. Však velkou radost měl Moravec i za něj. „Do vysílačky jsem řval, že tam musí zemřít, ještě dal toho Němce. Strašně si to zaslouží, je to profík, který tomu dává vše,“ smekal.