Článek
Dvacet kilometrů jste jel poprvé od loňského mistrovství světa, měl jste z toho respekt. Ale vypadalo to, že síly vám neubývaly, však jste v posledním kole předjel i Nora Vetleho Christiansena, jenž tu má dva bronzy.
To když mi řekli, tak jsem koukal… Je pravda, že jsem se toho trochu bál. Ale já to rozjel pomaleji, věděl jsem, že tak dlouhý závod se nedá jet od začátku natvrdo. Vůbec jsem se nedíval na ostatní. Když mě předjížděl Horn, říkal jsem si: Nechám ho být, nemá cenu ho honit. A měl jsem v posledním kole síly, to bylo super.
Jen ta poslední rána asi bude trochu mrzet. Podíval jste se v cíli do výsledků, kde byste byl, kdyby byla přesná?
Na malém pódiu (šestý), to mě mrzí. Věděl jsem, že o něco jedu. Když jsem přijížděl na tu položku, začínal jsem cítit nervozitu, tak jsem rád, že to bylo za jedna. Mohlo to být i za tři.
Co se vám honilo hlavou před střelbou?
Než jsem vyjel na staďák, byl jsem v pohodě. Ale když jsem byl tady a lidi začali jásat, najednou mi najelo do hlavy hrozně moc věcí, co by se mohlo stát.
Ale oslavy s fanoušky za cílem pak stály za to, ne?
To bylo neskutečné. Diváci byli super, hrozně jsem si to s nimi užíval a moc jim děkuju.
Zajistil jste si i nedělní závod s hromadným startem. Zbývá na něj dost sil?
Budu muset hodně zregenerovat, hlavně lýtko trochu bolí. Od třetího kola jsem v něm měl křeč a nebylo to dobré, ale myslím, že to nějak promačkáme.
