Byl jsem zlomený, že skončím už na jaře, přiznala česká biatlonová legenda

I ty čtyři dny byly dobré. Není to ideální, kdyby byl u nás sníh a dalo se tu trénovat, byl bych doma déle. Ale kdybych se nevracel, byl bych pryč padesát dnů. I teď jsem odjel na měsíc, což je dlouhé, jak teď spojovali dvě dějiště Světového poháru do jednoho.

Když se vrátím k Novému Městu na Moravě, kde se loučil Michal Šlesingr, tak jsem byl rozhodnutý, že končím. Ještě pak v Kontiolahti jsem o tom byl pár dnů přesvědčený. Po rozhovorech s Ondrou Rybářem a samozřejmě manželkou jsem to ještě přehodnotil, ale chvíli jsem byl ne nalomený, ale zlomený, že skončím.

Ne, tahle bude poslední. Nechtěl jsem to říkat nahlas, abych se k tomu neupínal, ale jsem ve stavu, že už mě nic nezlomí. I kdybych vyhrával nevím co.

Olympiáda je vždycky motivace, ale jak říkáte, už jsem na ní dokázal své. Netvrdím, že jsem na tom teď blbě, ale abych dokázal zopakovat to, co v Soči, to by se musel stát zázrak, jaký přichází jednou za strašně dlouhou dobu. Možná je zvláštní končit před olympiádou, ale já si to tak nastavil, že se budu snažit ze sebe vydat maximum teď.

Začátek je u mě poslední roky vždycky složitý, jaro nemám ideální. Ale s přibývajícími letními měsíci a na podzim je to lepší. A letos jsem odtrénoval úplně všechno, neměl jsem žádné problémy, což mi dodává klid. To je velký rozdíl oproti těm minulým rokům, kdy jsem musel pořád řešit nějaký problém a nemohl trénovat naplno.

Ale plán zůstal stejný, dál jsme měli svého kuchaře, prvních deset dnů bylo super i z pohledu počasí a přírodního sněhu. Pak se to trochu zkazilo, pršelo a sníh odtával, ale odtrénovali jsme všechno, co jsme chtěli, zvládli jsme i testovací závody.

Dařilo se mi, ale nedělal bych z toho velké závěry. Spíš jsem si potvrdil, že to léto bylo dobré a všechno funguje. To je důležité uklidnění, protože nejhorší je, když získáte pocit, že ještě na poslední chvíli musíte něco dohánět a dotrénovat…

My už s nimi absolvovali soustředění v Ramsau i Pokljuce, to propojení týmů je dobrý nápad. Ti mladí kluci ještě nejsou hotoví biatlonisti, ale umějí spoustu věcí, ve střelbě jsou riskéři. I pro mě je někdy v trénincích motivace to dělat jako oni. A zrovna Mikys ukázal už v létě, že je na tom velice dobře a teď to potvrdil zase super výkonem.

To potvrzuju. Nebyl s námi někdy celá soustředění, ale když přijel, přišla nová energie, chtěl z nás vymačkat maximum. Občas je přísnější, protože když jsou lidi pořád kamarádi, nikam to nedotáhnou. A když uděláte chybu, tak vám dokáže zdůraznit, že jste měli udělat něco jinak. On to jako jeden z mála dokáže, i když se ne vždy dobře poslouchá, když dostanete kartáč.

Vrátily se staronové tváře, tým se obměnil. Přišli kluci z IBU Cupu, k nim se přidal David Tolar, což je bývalý závodník, který je sice nováčkem, ale závody zažil, tak pro něj nebude problém naskočit. Ukáže až sezona, ale věřím, že to byla správná volba.

Bohužel, ale s tím nic nenaděláme. Když jsem viděl jiné sporty, tak myslím, že můžeme být rádi, že vůbec můžeme závodit, tak to beru jako pozitivum.

Rozhodně. Já měl v plánu závody v Číně stejně vynechat, takhle je to super i z hlediska cestování. Bylo by moc fajn, kdyby tam mohli diváci, aspoň v nějakém omezeném počtu, to by si přál asi každý bez ohledu na to, jestli bude končit…

Zatím tuhle otázku neřeším, je to víc než za tři roky. Teď se chci soustředit na sto procent na to, co dělám. Rozhodně věřím, že tam budu. I kdybych už neměl s biatlonem nic společného, určitě by bylo hezké si šampionát užít jako divák.