Budoucnost českého biatlonu? Září tvrdohlavá teenagerka, která obdivuje Soukalovou

Jako malá zavítala do Vysočina areny v roli diváka, aby si prohlédla své vzory. „Moc jsem fandila Gábině, byla můj vzor, také doufám, že se mi jednou něco velkého povede,“ zasnila se talentovaná teenagerka nad podobnou kariérou jako mistryně světa, olympijská medailistka a vítězka velkého křišťálového glóbu.

„To mě těší, držím jí moc palce,“ s úsměvem reagovala Gabriela Soukalová, která je v Novém Městě na Moravě už v roli fanynky.

K jejím úspěchům má Plecháčová pochopitelně ještě daleko, ale našlápnuto má více než slušně. Mezi dorostenkami získala tři světové medaile vloni v Otepää, další tři včetně zlata letos v Östersundu. „To bylo něco úžasného, jsem ráda, že se mi můj poslední dorostenecký šampionát vydařil,“ těšilo ji.

A hodila se i zkušenost z Lenzerheide, kam byla na poslední chvíli povolána a závodila po boku největších biatlonových hvězd. Ve štafetě rozhodně nezklamala. „Bylo to něco nového, velkého, ale byla jsem ráda, že jsem si zase odfrkla na těch menších závodech,“ usmála se.

Rodačka z Jilemnice prošla přípravou trenéra a učitele Aleše Suka, jenž stál u začátků třeba Michala Krčmáře nebo snowboardové šampionky Evy Adamczykové. „Ale s ním jsem byla hrozně krátce, nejvíc mě pak k biatlonu přivedl Tomáš Kulhánek ve Vrchlabí, s ním jsem si poprvé vyzkoušela zbraň a jsem mu hrozně vděčná,“ děkovala.

Jakmile objevila zbraň, měla jasno, že „jen“ s běžeckým lyžováním nevystačí. „Ta střelba je kouzelná, může hrozně zamíchat kartami,“ baví ji biatlonová dramatičnost.

Pak postupovala k dalším trenérům. „Chci poděkovat Tomáši Holubcovi a nejvíc Jindrovi Šikolovi, pod nímž jsem doteď,“ říká.

Sama připouští, že dlouholetý úspěšný kouč juniorek a dorostenek to s ní nemá vždy lehké. „S Jindrou občas bojujeme, mám svůj názor a říká, že jsem tvrdohlavá a těžko se se mnou někdy pracuje,“ usmívá se Plecháčová. „Ale máme spolu hezký vztah a spolupráci,“ ujišťuje.

V osmnácti letech ale pochopitelně její život nemůže být naplněn jen biatlonem, chodí do třeťáku sportovního gymnázia Jilemnice. „Snažím se to skloubit, ale je to náročné. Někteří učitelé jsou schopni mě vyzkoušet online, za což jim děkuju,“ kvituje, že ne všechny povinnosti musí plnit prezenčně.

Ale třeba když má teorii sportovní přípravy, svůj oblíbený předmět, do školy se hodně těší. „Tam rozebíráme sport, třeba matematiku úplně oblíbenou nemám,“ přiznává dívka, která se sportem zabaví, i když zrovna venku není sníh. „Hrozně ráda jezdím na kole,“ ujišťuje. Na něj bude ale prostor až po její životní biatlonové sezoně.