Článek
Zvlášť když často nezvládala své štafetové úseky. Teprve páteční slunečné odpoledne v italské Anterselvě ale přineslo sympatické blondýnce medailovou satisfakci. Ve sprintu na MS konečně proměnila svůj potenciál, talent a úsilí v nečekané bronzové umístění. „Za poslední tři roky mě ta myšlenka, že u biatlonu možná nejsem správně, šla hlavou docela často. Teď jsem moc ráda, že jsem vytrvala a nic nevzdala. Potvrdilo se mi, že se všechno jednou zúročí," řekla pro Radiožurnál 27letá Charvátová a mluvila o krásném pohlazení po duši za celoživotní dřinu, kterou do sportu dává.
Bylo znát, že bronz je pro ni velkým zadostiučiněním. „Jsem maximálně šťastná. V těžkých chvílích jsem vždycky sama povzbuzovala ve víře, že to půjde. Mám ráda sníh, baví mě lyžování i ty rány jsem se na střelnici naučila nějak spouštět. Kolikrát si říkám, že se vlastně mám krásně a nic mi nechybí, pokud tedy sama sebe netrápím," uvedla v nedávném rozhovoru pro Právo rodačka z Hradce Králové.
Když před šesti a půl lety přešla z běhu na lyžích k biatlonu, tak se čekalo, že rychlost ve stopě neztratí ani s malorážkou na zádech a pokud dokáže zvládnout střelbu, bude patřit mezi elitu. „Jenže bylo to se mnou pořád nahoru dolů, což je obrovský nápor na psychiku," přiznala Charvátová s tím, že největší podporu nacházela vždycky u rodičů.
Vyčerpaná Lucie Charvátová v cíli
Naopak sama nedokázala být úplně rezistentní vůči negativním komentářům na internetu. „Svět sociálních sítí je docela krutý a vzkazy, ať už přestanu dělat ostudu a jdu k plotně, se mi nečetly lehce. Někteří lidi si dovedou vylévat zlost opravdu nepříjemným způsobem," připustila.
Až do páteční senzační medaile bylo pro Charvátovou životním maximem páté místo ze sprintu SP v prosinci 2015 v Hochfilzenu. „Tehdy jsem do biatlonu vletěla po hlavě, ani jsem si tu radost pořádně neužila. Byla jsem v tu dobu nenažraná a nevnímala perfektní výsledek. Dalších několik let se mi o něčem podobném ani nezdálo," uvědomovala si.
Nepřicházelo nic, z čeho by se odrazila. Až srpnový titul světové šampionky v letním biatlonu vzala jako důkaz, že přece jen v sobě perspektivu ještě má a nemusí úplně zoufat. „Psychika jde v biatlonu ruku v ruce s výsledky. Když se mi daří střílet, tak se mi hned i lépe lyžuje a naopak," uvažovala.
Lucie Charvátová slaví životní úspěch
Celou letošní zimu vlastně ukazuje dvě biatlonové tváře. V individuálních závodech posbírala víc bodů do Světového poháru než v předchozích třech letech dohromady a je celkově na 23. místě. Prokletím Charvátové však zůstávají štafety. Během kariéry jich odjela čtrnáct a trestnému kolu se vyhnula pouze v prosinci 2018 v Hochfilzenu.
Úspěšnost střelby ve štafetě má o dvacet procent horší než při závodech jednotlivkyň. „Jak je tam možnost tří dobíjení, tak se od závodníka očekává, že by tu nulu měl dát. Jenže u mě je to zapeklité. Už když přijíždím na střelnici, tak se bojím a většinou to blbě skončí. Jakmile nějakou ránu nedám, hned mi hlavou bleskne jéé, a pak dělám všechno úplně špatně. Při ležce se začnu vrtět, vstoje se mi klepou nohy a bohužel se srovnám až na trestném kole. A často není jen jedno," přiznala.
Už během soustředění před MS v Itálii, ještě před přesunem reprezentantů do Anterselvy, si plánovala na šampionátu líp uspořádat věci v hlavě. „Aby se mi v palici nic nehonilo a zůstala jsem soustředěná jen na závod a činnost, kterou při něm dělám," tvrdila. Jenže jako introvert obtížně hledá způsoby, jak pracovat s nastavením mysli.
Lucie Charvátová na střelnici prvního tréninku v rámci Světového poháru v Novém Městě na Moravě.
„Jsem navíc docela tvrdohlavá a psychologie je pro mě něco jako magie. Je nezhmotněná, a proto na mě nezabírá. Funguju spíš podle matematických pravidel, takže buď mít přesně naplánováno, co mám dělat, nebo si sama počítat. Dokážu mít racionální pohled na svět a nežít na nějakém obláčku, jenže moje sebedůvěra je pořád poměrně křehká věc.
Posledním kamínkem do skládačky výkonnostního růstu Charvátové je norský trenér českých žen Egil Gjelland, jehož metody pochvaluje. „Nastavil jiný systém tréninku, který mi sednul," řekla a ocenila i jeho přístup. „Jsem moc ráda za to, že mě bere jako zodpovědnou osobu a pomůže, když za ním jdu pro radu nebo se cítím nejistá," uvedla pro ČTK.
„Přitom mě trenér nevychovává, ani nic nezakazuje, jen dává na výběr. Nabídne varianty, zdůvodní je a rozhodnutí pak už nechá čistě na mně," uvedla. Skvělá je podle Charvátové i nálada uvnitř týmu. „Máme svůj humor a někdy ani nevnímám, že jdeme makat na trénink, protože v takové atmosféře dělám všechno s radostí," usmála se.
Vítězná Norka Roeiselandová, stříbrná Američanka Dunkleeová a bronzová Lucie Charvátová
Přes páteční bronzové nadšení a také slibnou pozici do nedělního stíhacího závodu, zůstávala Charvátová i v Anterselvě nohama na zemi. „Sláva je pomíjivá. Teď je pro mě sice medaile spojená s krásným pocitem, ale jednou zapadá prachem. Uvažuju reálně, ten bronz není něco, na čem bych mohla nebo chtěla celý život stavět," prohlásila studentka ekonomické fakulty liberecké Technické univerzity.
Ze sportu může po promoci odejít do zcela jiného prostředí. „Doufám, že tyhle dveře nechám ještě chvilku zavřené a dokážu u biatlonu nějaký ten pátek setrvat," řekla. Kariéra sportovce je ale poměrně krátká a Charvátová už možná vidí cílovou rovinku poměrně blízko, třeba na ZOH v Pekingu za dva roky. „Kéž by to tak bylo. Pro mě je olympiáda sen, který se ještě nenaplnil. Chce to hlavně věřit sama sobě, jinak si kazím vlastní nadšení pro biatlon," mínila.
