Článek
Po každém mužském závodě v Novém Městě na Moravě se za zábranami na stadionu vytvořil špalír diváků. „Johannesi, podepiš mi svoji knihu,“ stálo na jednom. „Nejlepší v historii,“ napsala fanynka na dalším doplněnou umně vyvedenou kresbou třiadvacetinásobného světového šampiona.
A Bö, jenž během sezony ohlásil poněkud nečekaně, že svoji kariéru uzavře už po této zimě, ochotně fanoušky obcházel, podepisoval se, fotil… Stejně jako jeho bratr Tarjei.
„Asi bych tu strávil hodně hodin, abych se podepsal všem. Ale musím jim dát něco na oplátku, když vymýšlejí tak hezké transparenty, vytisknou si obrázky nebo pomalují obličej. Je úžasné, co dělají,“ oceňoval Bö, když se pak zastavil u českých novinářů.
Ale dárky si odvážel spíše on. Dvojice panenek, které dobrovolníci už tradičně umisťují na místa za střelnicí, kde jsou vidět v záběrech kamer, byla tentokrát oděna jako bratři Böovi.
„Miluju je,“ rozzářil se Johannes Bö nad novoměstskou kreativitou. A hned se sháněl, jestli by si je mohl na památku odvézt. „Snad to vyjde. Dal bych si je do vitríny, doma u krbu budou vypadat hezky,“ těšil se jednatřicetiletý biatlonista z norského Strynu.
Také dostal pivo. „Kdyby to byl poslední závod sezony, už bych si ho vypil. Takhle jsem ho předal servisákům do kamionů. Možná jsem si ho měl nechat,“ vtipkoval Bö, jehož čekají ještě dvě zastávky v roli aktivního závodníka. Za týden v Pokljuce a pak ta hlavní a jistě nejemotivnější doma v Oslu.
„Ale ty emoce teď prožívám v každém závodě,“ ujišťoval ve Vysočina areně, kde mu při každém příjezdu do cíle diváci aplaudovali, skoro jako by byl domácí závodník. „Tohle je jedno z nejlepších míst, kde jsem kdy závodil. Je vidět, že tady fanoušci biatlonem doslova dýchají,“ smekal.
Ani nejsilnější zážitek spokojený s Novým Městem na Moravě nemusel lovit v paměti dlouho. „V roce 2018 před Vánoci,“ vyprávěl.
Johannes Thingnes Bö při štafetě v Novém Městě na Moravě.
„Vyhrál jsem všechny tři závody a při poslední střelbě masáku už jsem byl na střelnici úplně sám. Sestřelil jsem všech 20 terčů, a co předváděli fanoušci, bylo absolutní biatlonové šílenství,“ vybavoval si. O rok později si pak z Vysočiny vezl opět zlatý hattrick.
I když už po sezoně plánuje pověsit malorážku na symbolický hřebík, do Nového Města by se rád vrátil. Podobně jako jeho bratr Tarjei. „Vzhledem k tomu, jak vřele nás tu vždy vítají, možná budeme pracovat pro Českou televizi a předvedeme nějakou super show,“ smál se.
Trénování ho neláká, však by úplně nesouznělo s jeho přáním trávit víc času s manželkou a dvěma dětmi.
„Byl jsem teď u biatlonu spoustu let. A s tím, čeho jsem dosáhl, by pro mě bylo těžké se dostat k podobným emocím z trenérské pozice. Pro mě bude těžké jít jinou cestou,“ má jasno hvězdný Nor, jemuž zůstalo v paměti i jedno české slovo, které ale s biatlonem vůbec nesouvisí. „Popelka. Tu pohádku mám rád,“ usmál se.
