Článek
Podle lékařů je standardní doba rehabilitace čtvrt roku, i s ohledem na světový šampionát v Novém Městě na Moravě ale 22letý Mikyska věřil v dřívější zapojení do tréninku. Zdravotně se stihl dát do kupy a při čtvrtečním sprintu v Oberhofu po téměř deseti měsících naskočí opět do Světového poháru.
Jak si po dlouhé době užíváte atmosféru v dějišti Světového poháru?
Samozřejmě jsem se už těšil, ale zatím ty podmínky v Oberhofu nejsou nic moc. Po přípravě a prvních závodech bych se chtěl projet už na normálním sněhu.
Déšť a mlha jsou místním koloritem, vy ale máte na Oberhof z loňska dobré vzpomínky.
Ty jsou super, na mistrovství světa jsem tu zajel dobré výsledky, ale nedá se říct, že bych měl trať tady zrovna rád.
Zmínil jste první závody po návratu v Novém Městě na Moravě, co vám ukázaly? Trenér Málek říkal, že těžké podmínky vám daly zabrat, ale na trati jste se mu líbil.
Ty podmínky mě trochu mrzely, byly fakt těžké, po zkráceném individuálním závodě jsem toho měl dost a cítil to i druhý den. Pořád nevím, co od sebe můžu čekat, tady jsem se porovnal s juniory, ale když si vzpomenu, jak jsem sám jezdil v juniorech a pak přešel do mužů, je to o třídu někde jinde. Tady mi to ukáže víc.
Podstatné bylo zjistit, jak je na tom vaše už dvakrát operované koleno. Nebolelo?
Při sportu ho necítím vůbec, maximálně, když ho úplně propnu, tak o něm trochu vím, ale nebolí ani neotéká.
Jezdíte s ortézou?
Ptal jsem se doktorů, jestli si ji brát, po prvním zranění jsem ji měl. Ale říkali, ať ji co nejdřív odhodím, protože svaly by si zvykly, že mají pomoc té ortézy, a ochably by.
Zranění jste si přivodil v létě při pádu ve sjezdu. Nejste při něm podvědomě opatrnější?
Na lyžích s tím není problém, nebojím se. Spíš někdy při chůzi si dávám pozor na díry, abych nohu neprošlápl, to pak může být nepříjemná bolest.
Chvíle po osudném pádu Tomáše Mikysky na letním MS v Osrblie.
Po pádu ve slovenském Osrblie jste hned tušil, že koleno je tak vážně poraněné?
Doufal jsem, že to je jen vykloubená čéška, nečekali jsme, že toho bude tolik. I jsme se snažili koleno nahodit, trochu se to povedlo, přišlo lupnutí a zase jsem s ním mohl víc hýbat. Ale nedokázal jsem ho propnout, měl jsem nohu jen pokrčenou a nemohl jsem na ni došlápnout. Takže cestou domů jsem si říkal, že to bude horší…
Jak dlouho po operaci trvalo, než jste se mohl zapojit do aspoň základního tréninku?
Asi měsíc a půl. Chodil jsem na kliniku k panu Kolářovi, kde probíhala rehabilitace, nohu jsem začal posilovat a asi dva měsíce od operace přišlo kolo, kolečkové lyže na páse a postupně všechno.
Hnala vás vpřed vidina světového šampionátu v Novém Městě na Moravě?
Tolik jsem to zase neřešil, spíš jsem se těšil, až budu zase závodit, to mi chybělo.
U přenosů ze závodů, kde jste nemohl být, jste trpěl?
Koukal jsem na všechny a chybělo mi to. Ty přenosy byly pro mě zabiják času, jak jsem byl většinu času v Jablonci na baráku a neměl tam co dělat.
O to víc okruhů jste odjezdil na svém oblíbeném simulátoru formule 1?
To ne, v Jablonci to nešlo a od doktorů jsem měl stejně zakázané dávat váhu na nohu, takže jsem jezdit nemohl…
