Článek
Gasparinová se ve Světovém poháru pohybuje už řadu let. Mezi elitou debutovala v sezoně 2012/13. Po celou svou kariéru se věnuje také problematice anorexie, která ji před necelými deseti lety dohnala až do náruče odborníků.
Problémy dvojnásobné účastnice olympijských her začaly při přípravě na hry pod pěti kruhy v Soči. „Byl to velký tlak, v týmu byla obrovská konkurence. Koukaly jsme si vzájemně do talíře a sledovaly, kdo, kdy, co jí a kolik. Bylo to skoro jako soutěž o to, kdo toho před sebou na stole bude mít míň,“ přiznala Gasparinová.
Život tehdy mladičké závodnice se točil kolem biatlonu a jídla, respektive jídla, které si nedopřeje. „Když jsem dostala hlad, řekla jsem si, že bych měla něco sníst, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně nechci,“ řekla s tím, že její uvažování o jídle bylo zvrácené. „Pořád jsem jen myslela na to, jak toho sníst ještě míň,“ dodala.
Její problémy kulminovaly po olympijských hrách v Soči, na kterých pro ni nejlepším výsledkem bylo 31. místo ve stíhačce a osmá příčka se štafetou. „V určitém okamžiku jsem už necítila hlad. Nebyla jsem ani sytá, ani hladová – bez ohledu na to, kolik jsem toho snědla. To je vlastně docela šílené.“
Vše vyvrcholilo během tréninkového kempu v roce 2015, na němž Gasparinová zkolabovala. „Trvalo mi hodinu, než jsem vůbec našla dostatek energie, abych se dostala na záchod,“ popsala závodnice nejhorší chvíle. Bylo jasné, že si od sportování bude muset dát nějakou dobu pauzu a že se to neobejde bez odborné pomoci.
Odcestovala do Mexika, kde se snažila získat zpět zdravý vztah k jídlu, po návratu se pak obrátila na institut pro nutriční diagnostiku. „Během pár měsíců se mi podařilo přejít ze stavu, kdy jsem 24 hodin myslela jen na jídlo, do denní rutiny, kdy už večer nevím, co jsem ráno snědla,“ uzavřela povídání Gasparinová, která v minulém ročníku Světového poháru se štafetou dvakrát obsadila čtvrtou příčku.
