Článek
Veronika Vítková v cíli sprintu v Oberhofu.
Veronika Vítková při střelbě během sprintu v Oberhofu.
Veronika Vítková na trati sprintu v německém Oberhofu.
Vyhrála jste tu svůj první závod Světového poháru, přidala další tři individuální stupně vítězů. Čím je pro vás Oberhof tak výjimečný?
Těžko říct, ale od doby, kdy jsem začala jezdit ve Světovém poháru, jsem tady závodila ráda a zůstalo mi to. Daří se mi tu, což je dost ovlivněné tím, jak mi sedí tratě. Cítím se líp v kopcích než na rovinách, i když pracujeme na tom, abych ani na rovnějších úsecích tolik neztrácela.
Téměř tříleté čekání od Osla 2015 na individuální stupně vítězů bylo dlouhé?
Bylo to opravdu dlouhé čekání… Když jsem na nich stála naposledy, byla to má nejlepší sezóna. Od té doby jsem se trochu trápila, i když před dvěma lety se mi sice nedařilo tolik v sezóně, ale povedlo se mi mistrovství světa. Sice jsem neměla medaili, ale pořád tam bylo čtvrté místo. Teď se mi povedlo po dlouhé době ve Světovém poháru postavit na stupně vítězů, což je určitě dobré směrem k olympiádě.
A vzpruha bude váš výsledek jistě i pro celý tým, který na podobné umístění v sezóně zatím čekal.
Snad to bude povzbuzení, že jdeme správnou cestou směrem k vrcholu sezóny.
Byla po startu zimy znát v týmu nervozita, že se tolik nedaří?
Lehká určitě byla, ale pořád jsme to brali tak, že se připravujeme hlavně k olympiádě a první závody v Östersundu jsme jeli vlastně z plné přípravy. Pak začaly docházet síly a začalo se kupit, že se úplně nedaří. Za sebe můžu říct, že jsem se snažila to nevnímat a věřila, že bych se postupnými krůčky mohla k pódiu dostat.
Proč to podle vás přišlo zrovna teď v Oberhofu?
Mé výsledky byly od začátku sezóny o kus lepší než vloni a teď jsem to potvrdila. Sice tam byl jeden trestný okruh, ale když se člověk koukne do výsledků, těch nul tolik nebylo. Škoda té první rány, ale jsem ráda, že dalších devět jsem podržela, pohlídala a spadly.
Podmínky byly nakonec vydatně lepší než při středečním tréninku, husté sněžení přišlo až na konci závodu…
Každopádně. Sice foukalo, ale takový stabilní vítr. Běžecky jsem to ze začátku lehce přepálila a ke konci síly trochu chyběly, ale i tak můžu být spokojená a mám výbornou pozici do sobotní stíhačky.
V závěrečném okruhu jste virtuálně bojovala o druhou příčku s výbornou běžkyní Kaisou Mäkäräinenovou z Finska.
Od začátku jsem měla zprávy, jak na tom jsem, bohužel Kaisa je trochu někde jinde, něco mi k ní chybí.
Přesto jste měla osmý nejlepší běžecký čas, zdá se, že po náročnějším tréninkovém cyklu nejsou po únavě ani památky.
My měli v úterý na přejezd úplně volno, kdy jsme si odpočali, ve středu jeden zapracovávací trénink a teď až závod, takže to nebylo tak strašné.
Jak jste prožívala závěr závodu a čekání, jestli zůstanete na třetím místě?
Trochu jsem koukala, protože v Hochfilzenu jsem dojela do cíle a byla těsně druhá se startovním číslem kolem třicítky. Pak jsem se nestačila divit a skončila až devatenáctá a byla trochu zklamaná, že jsem se tolik propadla. Tady jsem se taky bála, ale dopadlo to dobře. Když jsem pak přišla do buňky, Jessica Jislová mi hlásila, že podle informací z vysílačky už bych třetí měla zůstat.
