Bývalá reprezentační kapitánka Havlíčková ukončila volejbalovou kariéru

Trojnásobná nejlepší česká volejbalistka roku konec kariéry zvažovala několikrát. Své rozhodnutí oznámila na Final Four Českého poháru volejbalistek, které v pondělí ovládl Liberec. K tomuto kroku přispělo i zranění kolena z loňské finálové série extraligy, kde pomáhala nakonec stříbrným brněnským Šelmám. „Člověk už si toho v kariéře dost zažil, takže v určitém věku už prostě přemýšlí jinak. Když cítím, že už toho moje tělo má momentálně dost, nechci mu nějak víc nakládat. Takže to zranění bylo tím hlavním důvodem, proč jsem se rozmýšlela, jestli ještě pokračovat,“ řekla Havlíčková.

Úplně si ale dveře na hřiště nezavírá. „Člověk nikdy neví, co se může změnit. Můžu se za rok nebo dva rozhodnout, že chci ještě nějakým způsobem hrát, ale pro tuhle chvíli končím profesionální kariéru,“ doplnila.

S pražským Olympem dvakrát vyhrála český titul, v Nizozemsku se stala nejlepší útočnicí ligy, s Bustem Arsizio ovládla v jednom roce italský pohár, ligu a evropský Pohár CEV. Dlouho působila v Turecku a zahrála si také v Ázerbájdžánu. „Nejvíc budu vzpomínat na působení v Itálii, kde jsem v Bustu prožila snový rok. Prohrály jsme jen pár zápasů a ten závěr, kdy jsme po italském a evropském poháru vyhrály i ligu, byl neskutečný. I proto, že se hrálo na pět zápasů a ten poslední skončil 3:2 a 16:14 v tie-breaku před po strop zaplněnou halou. To pro mě bylo něco neskutečného,“ uvedla.

Volejbalový kolektiv jí bude chybět, ale má před sebou novou výzvu. Obsadí nově vytvořenou pozici na svazu, kde se bude zabývat prevencí šikany, poruch příjmu potravy nebo psychických problémů spojených s tlakem na výkon. „Jsem ráda, že se o těchto věcech začíná víc mluvit. Profesionální sport není jen o krásných věcech. Není to jen o tom, že se vyhrává, že je všechno zalité sluncem. Je to spíš psychicky náročné. Hráči, kteří se s něčím takovým potýkají, třeba nevědí, jak to řešit, protože všichni to tutlají, nemluví se o tom. Takže je fajn to nějakým způsobem zpropagovat, aby hráči věděli, že se vždycky můžou na někoho obrátit, že na tyhle věci nejsou sami,“ řekla.

Setkala se s tím, že některé hráčky špatně nesly propady ve své výkonnosti. „Sama jsem si tím prošla v Itálii, kde mi pomohl trenér, se kterým jsme si sedli a vysvětlili si určité věci tak, aby to fungovalo pro nás oba. Cítila jsem obrovskou důvěru, což mi pomohlo. Další náročné okamžiky jsem zažila ve Fenerbahce, kde jsem si opravdu sáhla psychicky na dno. Je to obrovský klub, který nepřipouští nic jiného než vítězství, a tlak na hráče je opravdu enormní. Ale zase mě to na druhou stranu posílilo, protože jsem si uvědomila, že i z negativních věcí může člověk těžit. Bohužel jsem se v Turecku setkala také s dalším negativním vlivem, a to sázením na zápasy,“ uvedla.