Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ „Brzy ráno změnili rozpis odjezdů autobusů z vesnice. První nepřijel, druhý měl dvacet minut zpoždění a pak jsme přes zavřené uličky jeli hodinu a půl. Takže příště na těch deset kilometrů vyrazíme radši tři hodiny před tréninkem,“ plánoval Schweiner.
Naštěstí v úterním odpoledni už mohli absolvovat plnohodnotnou hodinovou přípravu pod vedením svých italských trenérů.
„Takticky jsme se domluvili s Američany, že se podělíme o naše časové sloty. Kdybychom měli jen jeden, budeme hořcí, protože je to jediná šance si na centru zatrénovat,“ věděl při pohledu na zatím prázdné tribuny, které se od víkendu začnou plnit.
„Nikdy jsme před takovým množstvím diváků nehráli, bude to zážitek,“ těší se Perušič. „Máme štěstí, že beach dali sem, budou to asi nejikoničtější kulisy ze všech olympiád,“ tuší Schweiner. A to se v Londýně hrálo na Horse Guard Parade, v Riu na Copacabaně…
Až na centrální kurt pojedou příště, půjde už o body do olympijského turnaje. V neděli od 17.00 je čekají při prvním vzájemném zápase Kanaďané Samuel Schachter, Daniel Dearing.
Když se Perušič doslechne o prognóze amerického časopisu Sports Illustrated, který je pasuje na zlato, jen se zasměje: „My se tak necítíme, i experti se můžou ve svých projekcích mýlit. Kdo sleduje beach, viděl, že první půlka našeho roku nebyla ideální a Švédi a Norové jsou konzistentnější. Spíše to odráží naši loňskou sezonu, tak jsem rád, že na ni nezapomněli.“
