Článek
Aréna El Ranchero ve městě Tlaxcala za 150 let své existence zažila stovky dramatických soubojů. Většinou toreadorů proti býkům. V říjnu ale bavila temperamentní Mexičany při mistrovství světa v plážovém volejbale úplně jiná show. A v hlavní roli byli 29letí Češi.
Na mistrovství světa vyrazili s jasným cílem: vylepšit 17. místo, které bylo dosud jejich maximem na šampionátu. A lepší injekci sebedůvěry než vítězný turnaj nejvyšší kategorie v Paříži si před cestou do Mexika nemohli přát.
Čerství mistři světa David Schweiner (vpravo) a Ondřej Perušič
Jenže základní skupina je vrátila zpátky na zem. Dvě porážky, obavy o postup a vrásky na čele italského kouče českého páru Andrey Tomatise. Až pak loňští vicemistři Evropy nastartovali nevídanou jízdu.
| Stříbrné razítko |
|---|
| Vyhrál olympiádu, mistrovství světa i Evropy či Světový pohár. Nemenší radost však měl kajakář Jiří Prskavec na MS v Londýně z druhého místa. Znamenalo pro něj razítko na postup do olympijské Paříže, což vyžadovalo skalp letošního vítěze Světového poháru Víta Přindiše. „Zatraceně si toho cením, i když jsem se snažil jet víc o titul, ne o olympiádu,“ líčil Prskavec, jenž se letos stal i pošesté mistrem Evropy. V Krakově vládl kajakkrosu Ondřej Tunka, v němž byl Přindiš třetí, stejně jako kanoista Václav Chaloupka a kajakářka Tereza Fišerová. |
Vyřadili na turnaji dosud neporažené Španěly Herreru a Gaviru, pak získali skalp obhájců zlata a olympijských vítězů Mola se Sörumem z Norska, na cestě do finále smetli Američany Crabba s Brunnerem. Zbýval poslední sok: draví Švédi Ahman s Hellvigem.
První set? Hladký triumf Čechů. Druhý? Blonďatí seveřané přestali chybovat a srovnali. Rozhodoval tiebreak. Perušič se Schweinerem uháněli za zlatem, než přišla série zaváhání. „Jen si na to vzpomenu a je mi zle,“ oklepal se Schweiner ještě po turnaji. V závěru ale prokázali pevné nervy a pro český beachvolejbal získali historickou trofej.
A kdyby jim snad nedocházelo, čeho dosáhli, po návratu do Prahy, kde byly příletové haly zaplněné skandujícími fanoušky, jim to došlo naplno. „To byl pro mě jeden z největších zážitků,“ měl jasno Perušič a mohl si s parťákem užívat happy end své cesty, kterou načali před sedmi lety, kdy první rok objížděli kvalifikace turnajů, spali po letištích a nevyhráli ani jeden zápas.
