Historický úspěch. Češky si skalpem Portorika zajistily světovou Ligu národů

„Pro mě je to největší úspěch během pěti let na lavičce českého národního týmu. Děvčata byla okouzlující. Stále držela při sobě a makala jako tým. Jsem nadšený a vděčný hráčkám za to, co dokázaly. Všechny udělaly přesně to, co bylo pro tým potřeba,“ těšilo kouče Jannise Athanasopulose.

Národní tým začal finálový duel proti patnácté zemi světového rankingu výtečně, opíral se o skvělou obranu v poli i pestré provedení útoku. Vybudoval si tak rychle uklidňující vedení. Za nepříznivého stavu 12:18 ale sáhlo Portoriko k time-outu, po němž přitvrdilo údery a šňůrou šesti bodů při servisu Riverové vyrovnalo skóre. Zakončení na sebe braly hlavně Ortizová a Reyesová.

Bylo tudíž zaděláno na dramatickou koncovku, v níž ale po prostřídání znovu plně koncentrované Češky díky smečím Mlejnkové uhrály dva míče za sebou, a pak výbornou prací na síti trpělivě ztrátovaly. Univerzálkou Orvošovou razantně provedený útok znamenal zisk první sady.

Reprezentantky se pak mohly i ve druhém dějství spolehnout na účinnost blokování, znovu mu přinesly čtyři důležité body. Trpělivou, přitom dostatečně odvážnou hrou si český tým vybudoval uklidňující náskok a na rozdíl od předchozí sady o něj nepřišel, takže bez problému došel k setbolu a hned první taky proměnil.

Až v polovině třetího dějství začaly Češky chybovat, naopak Portoriko hodně zlepšilo příjem a díky tomu stupňovalo agresivitu útoku, kterému velela univerzálka Lopézová. Po esu Reyesové soupeřky vedly 16:12. Tuto bodovou ztrátu už reprezentantky nesmazaly.

Pro další průběh zápasu se poučily, dařilo se jim vrátit do vlastní hry všechny úspěšné atributy. V pravý čas se chytila Havelková, která letos získala portorikánský ligový titul a měla proti sobě na druhé straně sítě dobře známé tváře. Pomohla udržet vysoké procento úspěšnosti na bloku a nebála se zaútočit.

Soupeřky poztrácely sebevědomí i proti neomylně zakončující Orvošové a víra Portorika, že dovede finálový zápas k tie-breaku, rychle mizela. Češky závěr čtvrté sady proměnily v exhibici a po využitém mečbolu Mlejnkovou propukla naplno jejich nefalšovaná radost. Zlaté medaile z Challenger Cupu jsou vstupenkou mezi světovou elitu.

„Byl to od nás exkluzivní výkon a moc mě těší, že jsme zakončily letní sezónu vítězným zápasem. Teď uvidíme, jak umí tento tým slavit, protože po ostravském prohraném finále se Švédkami se neslavily. Stříbro bylo sice hezké, ale spíš jsme měly slzy v očích a smutek,“ líčila na postu libera hrající Veronika Dostálová.

„Jsem opravdu hrozně nadšená, protože si myslím, že si to zasloužíme. Byly jsme lepší než Porotirko, kterému jen ve třetím setu vycházela extrémně riskantní hra, ale od čtvrtého jsme zase najely na to, co nás zdobilo celý turnaj na Filipínách,“ říkala před týdnem provdaná Helena Havelková. „Byl to můj poslední zápas s dívčím jménem na zádech, což bylo samo o sobě dost emotivní. Pro mě je velká čest teď pokrčovat už jako Helena Grozer,“ usmála se.