Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) ‑ Ještě se dolepují koberce, jeřáby instalují poslední zábrany na tribuny, ale zatím žádné neprůchodné koridory. A tak se u trati mísí pořadatelé, závodníci, trenéři i novináři.
Naposledy před šestnácti lety v Pekingu hostil jeden areál rychlostní kanoisty, veslaře i vodní slalomáře. Teď spolu opět absolvují zhruba hodinovou cestu z olympijské vesnice.
„Začátek byl hodně špatný. Místní řidiči mají nějakou svoji navigaci, která zohledňuje olympijské pruhy, ale nefungovala moc dobře. Teď už se to ustálilo,“ popisuje Prskavec. A tak si cestu městem krátil koncem minulého týdne sledování etap Tour de France, teď už více analyzuje videa z tréninku, nebo si zkrátka povídá se soupeři.
U trati ale už je znát, že se blíží start olympijských závodů. Kanoisté s Lukášem Rohanem i kajakářky s Antonií Galuškovou půjdou na start kvalifikace hned v sobotu, kajakář Prskavec s Gabrielou Satkovou na kanoi si počkají až do úterý.
„Jsem nervózní, už to trochu pociťuju,“ neskrývá Galušková, která se svým trenérem Miloslavem Říhou už dlouho před tréninkem procházela po břehu trať.
„Jak se to blíží, máme na sebe větší nároky,“ popisuje Prskavec. Však se během hodinového tréninku vyhrazeného mj. pro český tým několikrát zastaví u svého tatínka a trenéra a zanadává si na průjezd jedním válcem, který mu dělal problémy.
„Ale vztekají se všichni závodníci a trenéři se je snaží uklidňovat,“ přibližuje kolorit před začátkem velkých akcí. Při středečním tréninku se soustředil na jednotlivé úseky trati, v minulých dnech slalomáři absolvovali i celé jízdy.
„Snažím se naschvál vystresovat, než vyjedu do tratě, abych se pak mohla zase zklidnit. Nějaké šťouchy přišly, ale docela to odsýpalo,“ popisovala Galušková. „Já jel v pondělí celou trať jako poslední zkoušku. A ze tří jízd byly dvě dost bídné a jedna dobrá,“ líčí Prskavec nepříliš příznivou bilanci.
Antonie Galušková při středečním tréninku
Na pohodě mu to pochopitelně nepřidalo, až když jel zpět autobusem do vesnice, naklonil se k němu jeho otec a řekl: „Vzpomeň si na Tokio.“ A Prskavcovi mladšímu se hned vybavilo, co prožíval před svým zlatým závodem. „Tam jsem neprojel vůbec nic, takže tohle bylo vlastně ještě dobrý,“ vykládal už s pobaveným výrazem.
Naopak s monstrózní tribunou pro 12 000 diváků už se závodníci sžili, však si ji dobře prohlédli už při měsíčním soustředění před olympiádou. Tehdy je ohromila. „Poprvé jsme přijeli a řekli si: Wow! Ale teď už jsme si zvykli,“ popisuje Galušková.
Sama se na tribunu vyšplhala, aby měla představu, kam pak na závody bude mít lístky její rodina. „Uvidí na obrazovku i budou blízko vody, mají super místa,“ kvitovala.
Při středečním tréninku se o zpestření staralo jen několikrát naléhavé opakované hlášení v několika jazycích: „Areál musí být evakuován, došlo k bezpečnostnímu incidentu, zamiřte k nejbližšímu vchodu.“ Šlo jen o testovací proceduru. „Ale jak ty basy byly nahlas, úplně mě z toho brněly nohy, snad to tak hlasité při závodech nebude,“ doufá Galušková.
Až se obří plechová konstrukce zaplní diváky, bude to samozřejmě ještě úplně jiný pohled a hlavně poslech. „Zažiju si to s Lukášem a Tončou, zatím si nedokážu představit, jak se to tady bude hecovat,“ přemítá Prskavec. Podobně velkou tribunu zažil v Riu, ale atmosféru si připodobňuje spíše k zážitkům z vrcholných akcí v pražské Troji.
„V Riu diváci nerozuměli našemu sportu, fandili neurčitě. V Troji jsou lidi hned u vody a slalomu rozumí, navíc tam jsou moderátoři Dan Stach s Mírou Lencem, a tribuna vždycky po dobrém průjezdu vybuchne. Tady to čekám podobné,“ přemítá.
