Článek
Proč jste se rozhodl oznámit konec po dvou ze čtyř domácích nominačních závodů? Byť šanci na reprezentaci jste po prvních dvou dílech ve Veltrusech ztratil…
Chtěl jsem se ideálně rozloučit při Světovém poháru v pražské Troji, jenže jsem věděl, že nominace je těžká, jsou v ní jen dvě místa. O víkendu ještě pojedu a rozlučku bych chtěl absolvovat v rámci vloženého závodu při svěťáku v Troji a pak to tam oslavit. Druhá věc je, že chci, aby pozornost médií a fanoušků teď o víkendu směřovala na olympijskou nominaci, ne na to, jestli končím. Ten konec nade mnou visel už pár let a já nechci končit z gauče. A teď už není cesty zpět, když to napíšete. (úsměv) Ulehčí se mé hlavě i tělu.
To vás poslední roky limitovalo, i letos vás trápila slabost ruky.
Je to jako když při chůzi nemůžete dokončit krok kvůli slabší noze. Ne kvůli bolesti, ale cítíte slabost. I když zvedám děti nebo odpadky do popelnice, levou rukou to jde špatně. Je to nerv, regenerace je náročnější.
Jak tedy své loučení hodláte pojmout?
Teď o víkendu chci fakt závodit, ne mávat lidem, i když se to může změnit, když neprojedu třetí bránu… Budu mít klidnou hlavu, ostatní bojují o reprezentaci a olympiádu, budu rád, když se aspoň jednou dostanu na bednu. Na svěťáku budou i mezinárodní jezdci, s nimiž mám krásné vztahy, rád bych nachystal nějakou exhibici, ideálně vtipnou, i s lidmi mimo sport, jako jsou herci. Zkrátka něco míň vážného.
Rozlučka asi neznamená, že už byste nikdy do kajaku nesedl.
Je to konec se závoděním ve slalomu, v roli profesionálního sportovce. Ale můj vztah k vodě je tak intenzivní, že určitě nekončím s pádlováním, dál budu chodit do loděnice v Troji. Ale nebudu slalomářem na plný úvazek. Když bude někdy nouze o člena hlídky, klidně ji pojedu, nebo se představím příští rok v Českém poháru. Od vody neodcházím, ten svazek s ní se nerozváže. Když jsem začínal, bavilo mě trénovat, ale ne kvůli vítězstvím v závodech, tahle motivace přišla až později. Tak se těším, že se k tomu zase vrátím. A když zdraví dovolí, rád bych jel do Norska na mistrovství světa v extrémním kajaku, ale to je spíš o životním stylu, vyrazil bych i s rodinou.
Čemu se budete věnovat po kariéře?
Sedí tu se mnou Pytlák (trenér Miloš Říha) a ten náš vztah byl unikátní. Poprvé mi dal do ruky loď a pádlo na podzim roku 1996 a pořád jsme spolu. I ta synergie ve skupině skvěle funguje, s Vášou Chaloupkou máme výborný vztah. Ale trénování mě neláká, mám k trenérům velký respekt, ale nechtěl bych to dělat jako práci. Klidně pomůžu, když budu mít čas a bude třeba, ale abych se zodpovídal, kdy budu na tréninku a jestli správně postavím brány? Je ve hře cesta na Nový Zéland, kde bych pomohl v menším oddílu, ale chci teď využít šance vrátit čas rodině, dokud nebudou děti chodit do školy.
Hrozně rád vzpomínám na naše společné začátky. Vytvořila se nádherná parta dětí a rodičů, bylo to daleko méně o výkonu než dnes.
Ještě máte na vodě nesplněné sny?
Dlouhodobě chci do Grónska, kde kajak vznikl pro obživu Inuitů, rád bych to zpracoval i do dokumentu.
Co showbyznys? Hrál jste ve filmu, teď i v seriálu, tančil jste ve StarDance…
Seriál pokračuje, hraní mě baví od doby, co jsem se náhodou dostal do hlavní role ve filmu. Do konce roku mám natáčecí plán, mám intenzivní zkušenost ze StarDance, ta pozornost tam ještě chvíli bude, tak je to i šance pozitivně působit na veřejnost. I když to slovo showbyznys se mi moc nelíbí.
Co v kariéře stavíte nejvýš?
Když někdo končí, ukazuje medaile. My se stěhovali, hrají si s nimi děti, občas najdu jen stužku. Na to asi přijde čas, až budu starší. Olympiáda byla sen, jsem vděčný, že jsem medaili v Londýně získal, tam si člověk uvědomí, kolik lidí ten sport sleduje. Ale sportovně je výš zlato z mistrovství světa.
