Článek
Nenapadlo vás, že byste se letos věnoval jen závodění? Šampionátů už vás v kariéře zřejmě mnoho nečeká, s organizací můžete pomáhat klidně do sedmdesáti…
Nenapadlo. Já tady v Troji pomáhal odmalička. Za začátku jsem běhal s lístečky od rozhodčích, pak jsem jim rozvážel svačiny, potom byl součástí závodní kanceláře, dával dohromady přihlášky a komunikoval s mezinárodními týmy, až jsem nakonec v organizačním výboru. Baví mě to.
Vůbec si nepřipouštíte, že by vám k lepším výsledkům pomohlo, kdybyste jen závodil?
To ne. Spíš si naopak občas říkám, že kdybych nezávodil, líp bych dělal toho organizátora. (úsměv) Ale převléknete se, jdete na vodu a organizaci neřešíte. Je to i dobré odreagování a vyčištění hlavy od myšlenek, co všechno musíte pohlídat a zařídit.
Myslíte teď na blížící se šampionát víc jako závodník nebo organizátor?
Jenom jako organizátor. Přemýšlet o závodění u nás moc nejde, stejně dopředu nevymyslíte, jak pojedete. Ve středu večer před šampionátem budeme vědět, jakou trať vytyčí, půjdeme si ji prohlídnout a pak se nad tím dá přemýšlet.
Vaše partnerka Alena Mašková je bývalá kajakářka, na organizaci šampionátu se také podílí, takže vám odpadají starosti s vysvětlováním, proč jste celé dny v práci.
Jasně. Tím, že Ála tu dělá vedoucí závodní kanceláře a je už i členkou slalomové komise mezinárodní federace ICF, je to jednodušší. Horší je to v tom, že se kolikrát doma pohádáme, jak by to mělo vypadat. Kdyby s tím neměla nic společného, tak se o tom nebavíme. (úsměv)
Je pro vás domácí prostředí šampionátu vůbec výhodou, když tu máte tolik práce?
Já jsem v podstatě línej člověk, takže to jako výhodu beru. Znám to tady, mám v loděnici skříňku, kde se můžu převlíkat, pověsit věci v sušárně. Jinde musíte pořád zabalovat, vybalovat, cestovat…. A na tomhle kanále jezdím 26 let, znám ho opravdu dobře, i když to neznamená, že tu nedělám chyby. Když tady postavěj branky a podívám se od startu, tuším, jak to kde bude vypadat. Jinde strávím prohlídkou daleko víc času.
Vy už jste si tuto dvojroli zkusil při mistrovství světa v roce 2006. Je to teď snazší?
Je, cokoliv se podruhé dělá líp. Víme, na co si dát pozor, co nám bylo vytýkáno od ICF. Třeba se jim nelíbilo ubytování v luxusním hotelu na Kampě, protože do prvního patra nejel výtah. Teď už víme, že je lepší horší bydlení s výtahem…
Nemáte noční můry, že těsně před kvalifikací něco přestane fungovat a vy nebudete vědět, jestli dřív na start nebo řešit technický problém?
Musím přiznat, že v roce 2006 se mi stávalo, že jsem se probudil a vzpomněl si, že se musíme připravit na nějaký blíže nespecifikovaný výpadek. Teď se mi to ještě nestalo. Spoustu věcí se snažíme dopředu zajistit, když tu nebudu já. Když se objeví někdo, kdo tomu rozumí, snažím se mu narychlo vysvětlit, co má dělat, kdyby se něco stalo, až budu závodit.
Ještě pořád obhlížíte ostatní dějiště velkých závodů a hledáte inspiraci?
Pořád. Kolikrát nekoukám, jak kdo jezdí, ale jak mají třeba vyřešené věci, které nám dělají potíže. Dívám se na propojení s velkoplošnou obrazovkou, s rozhodčími… Nechci se nějak chlubit, ale většinou to nemají lépe než u nás. Jinde si najímají firmy a pak to skládají dohromady. My spoustu věcí děláme sami, s firmami spolupracujeme iks let, za tu dobu vědí, co a jak.
Víte ještě o někom, kdo by se závoděním dokázal skloubit roli organizátora?
Moc ne. Závodníci většinou řeknou, že jsou prostě závodníci a nemají čas nebo to neumí. To je pro mě výmluva. Já toho taky spoustu neumím nebo jsem neuměl, ale to neznamená, že jsem se to nezkusil naučit. Snad jen Němec Jan Benzien se v organizaci pohybuje, věnuje se marketingu a shánění peněz. Má přehled, jak financování probíhá. Od závodníků každou chvíli slyšíte: „Obejděte pár firem, ony vám dají peníze.“ Ale ono to tak jednoduché není. Občas se spolu pobavíme a zanotujeme si, jak je to financování sportu složité.
Někdo si možná řekne, že se nemáte špatně. Určitě berete plat v organizačním výboru, ještě si můžete vyjet vysoké prémie při závodech…
To víte, že vám to občas někdo řekne… Já za tu organizaci nemám nic. Ale díky tomu, že jezdím na vodě, jsem zaměstnaný u Vysokoškolského sportovního centra. Beru to tak, že mám plat za osmihodinovou pracovní směnu, na vodě jsem jen část a zbytek se můžu věnovat tomu, co pomáhá celému sportu. Někteří si říkají, že to jsou jejich peníze a nejsou ochotni si z toho pomalu zaplatit ani cestu na závody.
Organizaci celého šampionátu výrazně zkomplikovaly letošní povodně. Vybavíte si, co vám běželo hlavou, když jste viděl, jak areál mizí pod vodou?
Spíš jsem to bral konstruktivně, jsem realistický člověk. Koukal jsem, co se ničí, co to udělalo v roce 2002. Třeba elektroinstalace se musí vyměnit už jen tím, že se dostanou do kontaktu s vodou. Pak jsou věci, které vydrží, jako tribuny a zavěšení. Stoupne voda a spadne, akorát se to omyje. Tedy za předpokladu, že je v tom proudu řeky nic nezdemoluje. Koukali, že v té vodě zase tolik nepořádku jako třeba stromů není. Než pak odněkud z Libně připlaval velký kontejner snad z vagónu a ten to tu smetl. To si člověk řekne: „Do pr.., to je smůla, to nemohl jet o kus vedle?“ Nepříjemné je i to bláto a bordel od lidí jako igelitové pytlíky, obaly, co se válí po ulicích a najednou to připlave sem. To pak vidíte, jací jsou ti lidé dobytek.
Když teď vidíte, že šampionát se povedlo včas připravit, jste na ten tým lidí pyšný?
Největší zásluhu na všem má předseda organizačního výboru Jirka Rohan. Ten všechny honil a byl schopný získat podporu od města i ministerstva na nezbytné opravy. A důležití byli i členové oddílu, kluci, kteří nejezdí s reprezentací do ciziny, děti a jejich rodiče… Ti pomohli vyklidit ten největší bordel v prvních dnech, košťaty odháněli vodu z trávy. Bez nich by tu na trávě zůstalo bláto, teď to tu vypadá skoro líp než předtím.
Už se těšíte, až budou všechny starosti se šampionátem za vámi?
Těším. Snad to skončí dobře, protože není žádná velká radost to pořádat. Když jsem byl v Novém Městě na Moravě na biatlonu, přišlo mi, že se tam každý chce předvést, pomoct, aby to dobře vypadalo. Tady v Praze vám to skoro všichni spíš znepříjemňují.
Takže se sám aktivně do dalšího pořádání šampionátu hnát nebudete?
Ne. Já myslím, že dlouhé roky tu teď mistrovství světa nebude. O to víc se snažíme, aby to bylo pěkné.
Už přemýšlíte, jestli za zimní přípravou vyrazíte opět do Austrálie?
To určitě ne, na to nebudu mít peníze. Tím, že se letos věnuju organizaci mistrovství, nevydělávám peníze jinde a v tuhle chvíli jsem opravdu na mizině. Teď vidím před sebou mistrovství světa a po něm vidím jen to, že už nebude mistrovství světa. (úsměv)
| Stavba tribuny? Jak vila na Václaváku |
|---|
| Zblízka sleduje přípravy světového šampionátu a občas se nestačí divit. Singlkanoista Stanislav Ježek se svými spolupracovníky z organizačního výboru naráží na absurdity, nad nimiž jen kroutí hlavou. „Nesmyslů od Mezinárodní kanoistické federace je hodně, ale na ty jsme zvyklí. Horší jsou místní problémy, které jsme ani tolik nečekali,“ říká. |
| Příkladem za všechny je nový stavební zákon. „Ten zrušil dočasné stavby, mezi něž patřila i tribuna,“ vypráví Ježek. A tak organizátoři museli žádat o stavební povolení. |
| Tím však komplikace teprve začaly. „Troja leží zaprvé v zátopové oblasti a zadruhé v místě, kde je stavební uzávěra. A z ní potřebujete získat výjimku. Na úřadech pak na vás koukají úplně stejně, jako kdybyste si chtěli postavit vilku na Václaváku,“ přirovnává Ježek. |
| „Vyjadřoval se k tomu bezpočet odborů, naštěstí jsme to začali řešit už začátkem roku, tak se to stihlo vyřídit, i když nás varovali, že na to ani rok nestačí,“ oddechl si Ježek. |
| V hlavě už si organizátoři pohrávali s myšlenkou, že by kovovou konstrukci pro dva tisíce lidí postavili i na černo. „Protože mistrovství světa bez tribuny bychom zahraničním hostům vysvětlovali jen těžko,“ ví Ježek. |
