Článek
AUGSBURG (od našeho zpravodaje) – Zlatá jízda českých kajakářů pokračuje, za poslední dekádu stáli na nejvyšším stupni popáté. Po Vavřinci Hradilkovi, Ondřeji Tunkovi a dvou zlatech Jiřího Prskavce slavil 33letý Přindiš a mezi prvními gratulanty na břehu Eiskanalu byly manželka Míša a dcera Amálka.
O to chutná vítězství víc, že jste si ho užil s rodinou?
Měly tu být celý týden, kvůli zdravotním problémům nakonec jely až dneska ve čtyři ráno z Prahy s mými rodiči. Jsem strašně rád, že tu jsou a mohly být u tak krásného závodu s tolika diváky, navíc se sladkým koncem pro mě.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Medailí jste už posbíral spoustu, ale při vyhlášení se zdálo, že teď jste byl trochu dojatý.
Je to největší medaile kariéry. Nedávno jsem se stěhoval a všechny medaile dal k tátovi. Nijak je nesbírám, jsem vždycky rád spíš za ten zážitek, když jsou lidi kolem mě nadšení a radují se. Ten kov už je bonus. A k tomu ta putovní trofej, kterou přivezl (loňský mistr světa) Boris Neveu. Vždy jsem si přál tam mít zapsané svoje jméno, abych byl braný, že jezdím dlouho dobře a dokážu vyhrát i takový obrovský závod. Přece jen je to elitní skupina mistrů světa a já jsem rád, že už nevyhrávám jen Světové poháry, ale i mistrovství světa.
O to víc jste si zlato vychutnával? Blízko jste byl už několikrát…
Byly dobré i špatné roky, někdy to bylo fakt strašně těsné. Někdy chyběl klid a dneska jsem ho našel i v tom burácivém prostředí.
Podél Eiskanalu bylo 8000 diváků. Vnímal jste je už při jízdě?
Ani ne. Ten rachot jsem vnímal při finále holek, kde jely na konci dvě Němky, a i v tom stanu za vodou byl pořádně slyšet, až jsem si říkal: „To bude veselý“. Ale při jízdě je výhoda, že ta angličtina a němčina nelezou tolik do hlavy jako třeba v Troji.
Česko má mistra světa. Kajakář Vít Přindiš pózuje se zlatou medailí.
To jste se po semifinále zvládl ještě podepisovat dětem za cílem. Většina sportovců by se před jízdou o medaili asi spíš soustředila na sebe…
Mně to nevadilo. Sice jsem si říkal, že jsem možná hloupý, že jsem se nešel vypádlovat, ale stejně jsem šel z vody kvůli kontrole lodi a zastavily mě děti, tak přece jim neřeknu ne.
Zjevně měly dobrý čich na pozdějšího mistra světa.
Ony chodily ze všema, když jsem viděl ta trička, kolik tam měly podpisů. (úsměv)
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak jste prožíval jízdy posledních dvou kajakářů, kteří byli ještě po vás na startu finále?
Nebyli tam žádní kluci, kteří by jeli finále poprvé finále, ale jedni z nejlepších kajakářů světa. A já věděl, že v semifinále se jelo rychleji, i když Augsburg je specifický kanál. Pak jsem viděl Slovince Kauzera, který jel poslední, a pokazil začátek. Bylo mi ho líto, že pro něj ta jízda skončila vlastně dřív, než začala. Na druhou stranu, on už svět vyhrál dvakrát. (úsměv) Pak mi pomalu začalo docházet, že se mi to konečně za ty roky podařilo.
S oslavami po závodě je to teď složitější, když se jezdí o medaile i extrémní slalom.
Mám jízdu v 19.01, tak asi žádná oslava nebude. I když Peter Kauzer mi před závodem říkal, že jdeme, ať se stane cokoliv… Musím to probrat s rodinou, abych strávil nějaký čas s nimi. Ale bude zajímavé se psychicky zkoncentrovat na ten extrémní slalom.
Změní vám vytoužený světový titul život?
Ne. V tom bych si vzal zase za vzor Jířu Prskavce. Je dvakrát mistrem světa, olympijským šampionem a je to úplně normální zlatej kluk, s nímž se dá mluvit, vím, že se na něj můžu spolehnout. Nevidím důvod, proč by mi jedna medaile měla změnit život. Možná vezmu manželku s dcerou v říjnu na lepší dovolenou…
