Článek
Končit v olympijském roce nebývá obvyklé. Vážně vás nelákala čtvrtá olympiáda?
Pak by zase byla ISL (Mezinárodní plavecká liga), potom svět v krátkém bazénu, pak zase mistrovství světa… Pořád by bylo něco. A já si musela položit otázku, jestli mi to za to stojí. Kdyby to byla má první olympiáda, motivace by byla větší, kdybych měla medailové ambice, tak taky. Ale já nikdy nejezdila na akce s tím, že bych byla spokojená s dvacátým místem. Bylo to těžké rozhodnutí, konec oznamuju posledních asi pět let. Plavala jsem dlouho, plavání miluju, ale konec nastal v pravý čas.
Uspíšila ho zlomenina žebra po nešťastném pádu na toaletě, která vás připravila o mistrovství světa v Dauhá?
Byl to takový poslední hřebíček. Pak jsem se ještě snažila uvařit oběd a řízla jsem se do prstu. Učím se žít normální život. (úsměv)
Končit jste chtěla už po tokijské olympiádě. Co vám dávalo motivaci ještě vydržet?
Hodně mi pomohla Mezinárodní plavecká liga a všechny týmy, v nichž jsem byla. Naposledy v Energy Standard se vytvořil úžasný tým, mohla jsem plavat štafety se světovými rekordmany. Ano, konec jsem avizovala v roce 2021, vyšla o mně knížka, ale řekla jsem si, proč to ještě nezkusit a nevymáčknout ze sebe vše až do konce.
Jak emotivní pro vás bylo vytvářet sestřih vzpomínek na Instagram?
I když to vidím asi posté, stále u toho pláču. Pořád je to čerstvé a hodně emotivní. Byla to dlouhá doba a je těžké plavání opustit.
Jaká nejhezčí vzpomínka vám zůstane?
Nejemotivnější byla ta první medaile z mistrovství Evropy v krátkém bazénu v roce 2010. Nikdo ji nečekal, bylo to velké překvapení, medaile pro české plavání po delší době. Pak samozřejmě v krátkém bazénu titul mistryně Evropy a bronz z mistrovství světa. To jsou pro mě tři nejdůležitější medaile. A emotivní bylo i semifinále olympiády v Londýně. Plavala jsem spolu se dvěma Britkami, šla na start a hučelo mi v uších, jak diváci vytvořili bouřlivou atmosféru.
Čas nazrál, konec kariéry je správné rozhodnutí. Byla špičkovou svěřenkyní, spíš mě tlačila do nových prvků v tréninku, vždy přinesla nějaký nový nápad nebo impuls.
Máte teď, když jste skončila s vrcholovým sportem, víc volného času?
Moc ne. Dost se toho nahromadilo, zatím se nenudím. Ale to já nikdy. (úsměv) Vždycky je těžké přejít z profesionálního sportu do běžného života.
Je pravda, že jste se snažila vždy rozvíjet i mimo bazén. Co máte v plánu?
Věděla jsem, že se budu muset něčím živit, vystudovala jsem pár škol. Byla by škoda opustit plavání, ani bych to psychicky neunesla, však jsem v něm celý život sbírala zkušenosti. Teď se snažím sbírat ty trenérské s dětmi u nás v Kadani, což mě naplňuje, mám tam i soukromé lekce. Částečně pracuju jako fyzioterapeutka v centru Victoria se sportovci a přeučuju se na účetnictví. Tam to trvá déle, ale čísla mě vždy bavila, ráda bych to kombinovala s trénováním.
K tomu kandidujete do Komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru, takže se v létě do Paříže přece jen podíváte.
Vzniklo to od Kuby (Tesárka, předsedy plaveckého svazu), že by byl rád, aby mě nominovali. Já zjišťovala, co to obnáší, že by to byla zajímává zkušenost, i díky tomu, že jsem spolupracovala se spoustou federací. Tak teď budeme pracovat na kampani.
Jsem šťastný, že jsem s ní mohl poslední tři roky pracovat, byl to benefit pro celý náš tým. Pracovat se sportovci, kteří dokáží zlepšovat své časy i po třicítce je výjimečné, na to jsem byl pyšný. Může být vzorem pro ostatní.
Jak bude vypadat?
Když jsem o tom říkala plavcům od nás ze skupiny, hned vymýšleli, jak objednají trička, odznáčky, čepice. A všichni mají rádi bonbony. (úsměv) Už jsme měli online konferenci od Mezinárodního olympijského výboru se sportovci, kteří v komisi jsou. Hodně diskutované téma jsou samozřejmě války, které ve světě probíhají. Byl tam i sportovec z Ukrajiny, bylo zajímavé sledovat jeho názory a pak proces rozhodování Mezinárodního olympijského výboru. Není snadné vyhovět sportovcům a hledat kompromisy…
Z vašeho posledního trenéra Toma Rushtona se stal i váš partner. Jak plánujete společnou budoucnost, když on je se svým týmem hodně rozcestovaný po světě?
Zázemí budeme mít tady, i Toma čekají větší změny. Je dobrý trenér, nechci, aby s tím skončil. Dostal víc nabídek, tak plánujeme, jak to bude, spolupracuje s více zeměmi. Ale nechtěla bych žít jinde.
