Článek
Olympiádu si ve svých plánech můžou s jistotou zaškrtnout dva čeští plavci: jednička posledních let Barbora Seemanová a mladý znakař Knedla. Však také v Izraeli největší radost prožíval už po semifinále stovky, kdy olympijský limit pokořil.
„Říkali jsme si s trenérem, že závodů na pokus o limit máme několik, takže jsme v něj tak potichu doufali. Ale že ho zaplavu o půl sekundy, bylo překvapení,“ přiznával. Však národní rekord Jana Čejky vylepšil o masivních 75 setin. Ve finále pak bral stříbro a ovládl neolympijskou poloviční trať, po níž mu hned u bazénu gratuloval jeho hrdý tatínek.
Plavec Miroslav Knedla se svým juniorským zlatem.
„Na závody jezdí celá rodina, máma teď nemohla, ale přijeli babička s dědou, mám obrovskou podporu,“ cení si. Hned po splnění limitu se tak jeho nejbližší pustili do nelehkého úkolu sehnat ubytování v Paříži během olympijských her.
Jeho prarodiče byli lyžařští instruktoři, sestra se věnuje aerobiku, ale Knedla si vybral bazén. Však ve Zlíně měl inspiraci v osobě Daniela Málka, jenž byl na olympiádě v Sydney dvakrát pátý, což dodnes nikdo nezopakoval.
„Známe se osobně, často bývá na bazénu, byl i na trénincích, kde nám něco doporučil, stejně tak jeho trenér pan Přikryl. Určitě je pro mě velkou motivací,“ přikyvuje. Zatímco Málek prorazil jako prsař, Knedlovi sedí znak.
„První titul jsem u paní trenérky Škubalové získal na 200 metrů motýlek, ale pak v dorostu u pana trenéra Kasálka už jsem se víc prosazoval na znaku. Ale baví mě, když si můžu zkusil jiné styly, třeba při dvousetmetrové polohovce,“ říká a přiznává, že i na této trati by rád zkusil zaplavat B limit, jenž by ho opravňoval ke startu v Paříži.
Knedla je znakařským stylem výjimečný. „Ostatní ohýbají ruku v loktu, já jsem naučený plavat s nataženou. Je to zvláštní, ale zjevně to funguje, tak to neplánuju měnit,“ usmívá se.
S juniorskou kategorií se rozloučil nejlépe, jak mohl, teď už ho čekají jen seniorské závody. „To je nejtěžší období v plaveckém životě,“ ví. „Ty rozdíly jsou obrovské, je strašně těžké se udržet ve špičce,“ říká. Na druhou stranu třeba na znakařské padesátce by svým semifinálovým českým rekordem postoupil do finále i na letošním MS dospělých ve Fukuoce, což se žádnému českému účastníkovi šampionátu nepovedlo.
I díky splněnému limitu má Knedla více klidu na maturitní ročník. „Mám od školy velkou podporu i díky individuálnímu plánu, učitelé mi vycházejí vstříc,“ děkuje student zlínského Gymnázia TGM. Učitelům a spolužákům zase neuniknou jeho úspěchy. „Teď po mistrovství světa jsem dostal gratulace od paní ředitelky i spolužáků,“ usmívá se.
Knedla už má s ročním předstihem jasno, kam vyrazí po maturitě. Na Indiana University, kterou si vybral z asi sedmi zájemců v USA. Během následujících dnů si obhlédne prostředí, potká se s trenéry, dalšími plavci. „Zatím jsme dohodnuti ústně, můžu to ještě změnit. Ale už do mě investovali za letenku, slíbili stipendium, tak by nebylo férové, kdybych to měnil,“ ví.
Knedla při výběru zohledňoval sportovní kvalitu školy, aby byla mezi nejlepšími v elitní divizi NCAA. Dále nabízené obory, směřuje k ekonomii a byznysu. A také prostředí. „Asi si nedovedu představit být ve 40 stupních v Arizoně,“ říká, byť na jih USA ho vábilo jméno Roberta Bowmana, jenž trenérsky vychoval asi nejlepšího plavce historie Michaela Phelpse.
Svou americkou misi konzultoval i s trenérkou Petrou Škábovou či Jakubem Jiráčkem, jenž v zámoří studoval a plaval. „Hodně mi pomohl s kontakty a oslovováním univerzit,“ líčí Knedla. Univerzita v Indianě ho ale oslovila sama a od svého kouče Zdeňka Kasálka dostal požehnání. „Určitě ho to mrzí, ale sám říká, že občas je třeba změnit prostředí i trenéra, aby to nebylo pořád stejné,“ dodává Knedla.
