Už nebudeš sportovat, řekli jí doktoři. Místo toho talentovaná Češka září ve dvou sportech!

Krásy kanoistiky poznala už takřka ze všech možných lodí. Začala jako malá na turistické kanoi, pak se věnovala vodnímu slalomu, ve třinácti letech přešla na sjezd, kde sbírala úspěchy na kanoi i na kajaku. A když odešla z jihu Čech studovat do Prahy architekturu a stavitelství na ČVUT, zlákalo jí i závodění na klidné hladině.

Cesta 21leté dívky napříč kanoistikou ale neproběhla bez zádrhelů. V osmnácti se při trénincích na vodě začala zhoršovat, série vyšetření odhalila chronickou boreliózu. „Bez příznaků jsem prodělala první a druhé stadium a doktoři řekli, že už nebudu sportovat,“ vzpomíná. Pro mladou sportovkyni na startu kariéry není mnoho horších zpráv.

„Byla jsem z toho hodně špatná a řekla jsem si, že to nikomu neřeknu a nebude to pravda,“ popisuje, jak se s lékařskou prognózou vyrovnávala. „Jak jsem to nikomu neřekla, usínala jsem s brekem a říkala si, že se přes to musím dostat. Až když jsem rok poté vyhrála závod Světového poháru ve sjezdu, poprvé jsem někomu prozradila, co mi doktoři řekli,“ líčí.

Nyní může sportovat prakticky bez obtíží. „Dá se říct, že mám obrovské štěstí. Nemoc mě neomezuje, i když asi pojídám víc prášků než většina lidí. Ale minimálně pro teď jsem to překonala a sportovat můžu,“ říká usměvavá dívka.

A tak může dál pokračovat její spanilá jízda kanoistickými disciplínami. Na rychlostní kajak si zvykla rychle. „Nejvíc mě bolely nohy. Při sjezdu sedím v lodi pevněji, zapírám se s nimi do lodi, kterou řídím náklony. V rychlostní lodi sedím jen na zadku, nohy nemám zapřené, tak jsem měla ze začátku problém se stabilitou,“ přiznává.

Od čtvrtka bude bojovat o pozici české kajakářské jedničky při republikovém šampionátu v Račicích, z něj se může nominovat na mistrovství Evropy a Světový pohár. „Hodně bych tam chtěla jet na singlu,“ neskrývá.

Už loni okusila atmosféru vrcholné akce při mistrovství světa v Szegedu jako členka čtyřkajaku. „V rychlostní kanoistice jsem byla chvilku a najednou jsem byla na startu s lidmi, které sleduju v televizi a na sociálních sítích,“ žasla.

Pak ještě vyrazila do španělského Seu naMS ve sjezdu, odkud přivezla individuální stříbro, ale prioritou už je rychlostní kanoistika.

Podobnou cestou se naposledy vydala Michala Mrůzková, která to od sjezdu dotáhla až na OH v Pekingu. „Známe se. Když jsem začínala se sjezdem, ona už po dětech závodila spíš z lásky ke sportu a stejně nás porážela. A já a olympiáda? Není to přímo cíl, ale přání ano,“ přiznává kanoistka USK.