Úspěšný čtyřkajak? Sehraná mašina, která soupeřům nahání strach

Dohromady se dali za vcelku dramatických okolností. Na začátku roku 2012 bylo ve hře o cestu do Londýna ve čtyřčlenné posádce osm kajakářů. Tehdejší šéftrenér Martin Doktor měl zamotanou hlavu, dlouhé hodiny zkoumal individuální formu adeptů účasti na hrách, s poradcem Jerzym Dziadkowiecem zapojil vědecké poznatky z tenzometrických měření.

Když už mu vykrystalizovala sestava, přišla známá kauza s trestem za užití nepovoleného potravinového doplňku a následným omilostněním Štěrby, která se uzavřela až těsně před olympijským závodem.

To byl ale poslední karambol na cestě za úspěchy, kterou odstartoval londýnský bronz. Český čtyřkajak se stal postrachem soupeřů, oslňuje vyrovnaností výkonů.

Ve sportu, kde mají velký vliv přírodní podmínky, a v jeho nejpočetnější disciplíně, kde si nikdo z posádky nemůže vybrat slabý den, je to rarita. „Nemáme velké výkyvy, že bychom jednou zajeli skvěle a příště propadli. Posádky se často různě míchají a vydržet v jedné sestavě s takovými výkony není obvyklé,“ přiznává Jan Štěrba.

Ve 33 letech je nejzkušenějším členem posádky, jediným pamětníkem původní sestavy, která získala bronz na mistrovství Evropy v roce 2009. „Když jsem ve čtyřce začínal, pohybovali jsme se hraně malého a velkého finále. A když jsme šli na start proti těm silným posádkám, tak jsem na ně koukal a říkal si, jak oni to dělají… Byl tam respekt,“ vzpomíná Štěrba.

Teď se situace obrátila. „Silných není a slabých se není třeba bát,“ říkává posádce před startem Jerzy Dziadkowiec. Polský rodák, jenž se v zámoří vypracoval mezi uznávané kanoistické kouče, českému čtyřkajaku pomáhá během zimních soustředění v Kalifornii a teď má své ovečky na povel i v Česku.

„Je vidět, že kluků se každý bojí. Když proti nim jedou v rozjížďce nebo v semifinále, je to pro ně špatná zpráva, to jako trenéři vidíme,“ vypráví pětašedesátiletý Dziadkowiec. „Kluci jsou výborní individuálně a spolu si sedli. Týmová chemie je důležitá. A tihle kluci mají potenciál být nejlepší na světě,“ říká.

Klíčem k úspěchu vícečetné posádky je souhra. Kanoistické pravidlo přitom Češi tak trochu popřeli při mistrovství Evropy v Brandenburgu, které vyhráli po Havlových problémech s ramenem téměř bez společného tréninku.

Za dva roky už se téměř nemají čím překvapit. „Jdeme na trénink a každý ví, co má dělat, a nemusí se nic vysvětlovat,“ pochvaluje si Josef Dostál. „Už nic nového nehledáme. Víme, jak to vypadá, když jedeme nejlíp, a toho se snažíme dosáhnout,“ doplňuje Lukáš Trefil.

Posádka má našlápnuto směrem k olympijskému Riu ve snaze obhájit či dokonce vylepšit londýnský bronz. Jenže do startu her zbývají více než dva roky a číhajících nebezpečí je řada.

Největším jsou zdravotní potíže, o čemž se vedle Havla přesvědčil v přípravě i Trefil. Při zátěži horní poloviny těla je hrozba přetížení značná. „Posilováním se zkracují svaly, je třeba mít ty partie v rovnováze. Máme silné vršky a slabší nohy,“ přiznává Dostál.

Proto se kajakáři snaží věnovat kompenzačním a balančním cvičením s fyzioterapeutem i bývalým bobistou a nyní trenérem Romanem Gomolou. „Dřív se to zanedbávalo, nekladl se důraz na prevenci, regeneraci a kompenzační cvičení,“ líčí Štěrba.

Rizikem je také náhlý pokles výkonnosti. I na současné sehrané kvarteto se tlačí talentovaní kajakáři. „O posádku se bojuje pořád, nemáme pohodu. Kdyby někdo z nás neprokázal individuální výkonnost na jaře v nominačním závodě, hned by se začalo spekulovat, jestli se z té posádky nemá vyměnit,“ ví Havel.

Lákadlem pro členy čtyřkajaku pak může být i start v menších posádkách, ale to by společnou budoucnost lodi nemělo ohrozit. „Základ je nominovat se na čtyřce, pak můžeme startovat v těch individuálních kategoriích,“ hlásí Štěrba. „A když se startuje ve víc disciplínách, neměla by být žádná prioritní a jiná zanedbávaná. V přípravě se to netluče a vychází to i v časovém pořadu,“ dodává Dostál, který se prosazuje také na singlkajaku.