Článek
Země galského kohouta jí přirostla k srdci, od střední školy se učí francouzsky. „Líbí se mi tamní atmosféra, Francouzi jsou většinou otevření a jak někdy moc neumí anglicky, tak mě to aspoň tlačí do francouzštiny,“ popisuje studentka Vysoké školy ekonomické.
Ze sportovního pohledu je pro ni ale podstatné, že se jí ve Francii daří. Vloni v Pau poprvé vyhrála závod Světového poháru, na pařížské trati dojela při olympijské generálce druhá. „Přitom únava z dlouhé sezony už byla znát, necítila jsem se zdravotně ideálně a kdybyste viděli ty tréninky, nečekali byste, že se mi bude dařit,“ přiznává, že překvapila i sebe.
Svěřenkyně Lukáše Kubričana se čím dál častěji prosazuje mezi elitou. „Vlastně jsem nikdy neměla sezonu bez medaile a jsem ráda, že už je sbírám i mezi dospělými. Ale pořád je co zlepšovat, ve 22 letech nemůžu čekat, že budu vyhrávat každý závod,“ říká.
Při světovém šampionátu v Londýně vybojovala pro Česko účastnické místo na hrách v Paříži, ale to neznamená, že už by se mohla na olympiádu balit. Čeká ji ještě tuhá bitva v domácí konkurenci o jediné místo.
„Rozhodla jsem se do toho pořádně opřít, vyrazit na víc soustředění,“ plánuje. To klíčové přijde v Austrálii, nebo na ostrově Réunion. „Ve hře bylo i Rio de Janeiro, je tam super kanál, ale tam se hůř plánuje, občas vypnou vodu, což pro nás není ideální,“ ví.
Kanoistka Gabriela Satková si v Londýně jede pro finále mistrovství světa.
Zvlášť když si během zimy potřebuje zvyknout na novou loď od výrobce Vajda s označením Demon 4. „Loď, na níž jsem jezdila doteď, byla strašně fajn a já se vždycky bála změn. Ale ten model je z roku 2016 a lodě se postupně mění,“ popisuje slalomářka z Brna.
Na novém modelu pocítila značný rozdíl. „Točí se rychleji. Když jsem se pak vrátila do té staré, trochu jsem se cítila jako bych otáčela parník,“ usmála se. „A teď se staví tratě na rychlé otočky,“ vysvětluje, proč se před olympijskou sezonou pouští do poměrně radikální změny.
Dál plánuje kombinovat kanoi s kajakem, na němž se letos stala mistryní republiky. Jen plastové lodi pro kajakkros se vyhýbá. A finále Světového poháru ji v tom utvrdilo.
„Byla tam dvě vykloubená ramena, viděla jsem, že Terka jela do nemocnice, pak jsem viděla, co se stalo Vítkovi,“ vypočítává tržnou ránu Terezy Fišerová a natržený mezižeberní sval Víta Přindiše.
„Já nejsem bojovný typ, neumím si představit, že bych někomu ublížila, kór kamarádce. Zůstanu u slalomu pěkně sama, to mi vyhovuje,“ usmívá se, byť připouští, že pokud by se do Paříže nominovala jako jedna ze dvou českých slalomářek, šanci jet novou olympijskou disciplínu by neodmítla.
