Článek
Co vám proběhlo hlavou, když jste za řevu diváků projel cílem jako druhý?
První pocit byl, že je naprosto skvělé, že jsem získal medaili a jsem hrozně šťastný. Samozřejmě zlato je vždycky nejvíc, ale každá medaile z mistrovství světa je pro mě super. Po loňském roce, kdy se mi olympiáda moc nepovedla, jsem se hrozně bál, jestli jsem pořád ve světové špičce. A myslím, že jsem lidem dokázal, že tam pořád jsem, za což jsem strašně šťastný.
Dlouho jste vedl, než se přes vás přehnal Brendel. Spíše vám docházely síly, nebo Brendel tolik zrychlil?
On brutálně zrychlil. Já ani nevěděl, jestli jsem vedl. Jen jsem si říkal: „Ty vole, jeď, jeď, jeď, finišuj, co to jde!“ A nekoukal jsem, jak on finišuje. Samozřejmě se pak vedle mě vyřítil. Zase měl víc sil.
Už před rozjížďkou jste spekuloval, že by možná bylo lepší jet v krajní dráze, aby si vás Brendel nemohl pohlídat.
Je to tak. Ale myslím, že i já jsem měl ten finiš solidní, nepřejel mě jen tak, aspoň trochu jsem bojoval a v cíli mi nedal takový kotel. Jel jsem naplno až do konce, protože jsem nevěděl, jestli nebudu třeba až třetí.
Za ty roky už jste si s Brendelem vybudovali slušnou rivalitu na vrcholných akcích.
Já to nebral, že chci porazit jen Sebastiana, chtěl jsem porazit celé startovní pole. Neberu to jako nějakou osobní rivalitu, on je hrozná hvězda a já se mu snažím vyrovnat. Někdy se můžete snažit celý život, jak chcete, ale tomu nejlepšímu se nevyrovnáte. Pořád se ho budu snažit porazit, aspoň mám dál hroznou motivaci a nemůžu se uchlácholit tím, že jsem nejlepší.
V čem je Brendelova hlavní síla oproti vám?
Když se na něj podíváte, je hrozně velký. Má dlouhé ruce, udělá na tom kiláku mnohem méně záběrů než já, takže se nadřu víc než on. Má i úžasnou vytrvalost. Stejně jako on se mnou neujede pětistovku, tak je lepší na kilák nebo pětikilák. Být to 900 metrů, je to třeba moje, ale takhle to prostě je.
O soupeřích jste tedy během závodu neměl ponětí?
Vůbec jsem kolem sebe nekoukal. Řekl jsem si, že pojedu celý závod na sebe a budu se snažit narvat do toho všechno. Podobně jako v rozjížďce, kde jsem také nekoukal po tom Brazilci. Já mu pořád říkám Brazilec, i když vím, jak se jmenuje (Isaquias Queiroz Dos Santos), ale těžko se to vyslovuje. (úsměv)
V pátek vás trochu mrzela slabší divácká kulisa, teď vám to fanoušci jistě vynahradili…
Byli suproví, dneska to bylo brutální a moc děkuju. Voda úplně bubnovala a já si to fakt užíval. Ve finiši jsem neposlouchal nic jiného, než ten řev a říkal si, že to je všechno na mě. Chtěl jsem rodině i všem udělat radost, získat nejcennější medaili, ale Sebastian byl zase rychlejší, všechna čest.
V neděli na pětistovce vás opět poženou ke zlatu, které budete obhajovat.
Já se těším na všechny závody, jsem rád, že mám za sebou ten kilák, který strašně bolí. Teď mě čeká ta „příjemnější“ část, což je pětistovka. Tu mám fakt najetou a vymačkám ze sebe všechny síly v tom posledním závodě sezóny.
