Hlavní obsah

Trochu Afrika, trochu Evropa. Český šampion objevuje destinaci, kterou proměnili žraloci

Réunion/Praha

Pandemie koronaviru a s ní související cestovní omezení přinášejí kromě nepříjemností i nová dobrodružství. Jedno podnikl také dvojnásobný mistr světa ve vodním slalomu Jiří Prskavec. Když nemohl na tradiční soustředění do Austrálie, zamířil spolu s další olympioničkou Kateřinou Minařík Kudějovou na Réunion. Ostrov nedaleko Madagaskaru náležející Francii.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Kajakář Jiří Prskavec při své zlaté jízdě na ME v Praze.

Článek

Réunion nebývá častou destinací pro české sportovce, jak jste ho objevili?

Začali jsme to řešit, když bylo jasné, že Austrálie nepřichází v úvahu. Museli bychom tam být přes dva týdny v karanténě v hotelu, což by vyšlo na jednoho zhruba na sto tisíc korun, což je jinak skoro cena celého pobytu. Australská vláda totiž vyčlenila hotely u letiště, které jsou drahé, navíc bychom ani neměli jistotu, že budeme moct pořádně trénovat. Tak jsem nadhodil, že bychom mohli zkusit Réunion, protože je to zajímavá destinace a nemusí tam být tolik lidí. Vyrazili jsme sem na dva týdny na zkoušku a úplně jsem pravdu neměl.

V čem?

Líbí se tu víc lidem. Střídají se tady šéftrenéři z různých zemí, aby si to obhlédli, sami bychom tu nebyli. Na druhou stranu je těžké získat povolení, turisti sem teď cestovat nesmějí.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Jiří Prskavec (@jiriprskavec)

Jak se vám povedlo povolení získat?

Nikdy tu neměli kromě Francouzů elitní závodníky, takže nás s Kačou jako mistry světa asi rádi uvítali. Přijela i místní televize, aby udělala reportáž.

Vládnete francouzštinou?

Já se jí roky učil, ale bohužel to není můj jazyk a nezvládnu skoro nic… Ale slečna uměla dobře anglicky. Není to tak, že bychom se s angličtinou dorozuměli všude, ale přijde mi to podobné jako ve Francii. Tam se taky v Paříži většinou domluvíte, v menších městech takovou potřebu učit se anglicky nemají.

Připomíná Réunion tedy spíše Evropu, nebo Afriku?

Něco mezi Francií a Jihoafrickou republikou. Značkami obchodů nebo jídlem je to tu spíš evropské. Lidi jsou přátelští, vládne tady pohodová atmosféra a takovou přírodu jsem nikde neviděl. Jsme kousek od moře, kde rostou palmy, mango a další tropické ovoce. Kolem ostrova vede dálnice, po které jsme jeli na výlet, a hned za ní začínají kopce. Během patnácti kilometrů vystoupáte do úplně jiné přírody, kde rostou stromy jako u nás. A bylo fajn, že když jsme šli džunglí, neslyšel jsem šustění od zvířat. V Austrálii mívám oči na stopkách a koukám po hadech. A počasí je přípravou na Tokio. Není tu extrémní vedro, ale obrovská vlhkost.

Jak vlastně slalomový areál na Réunionu vznikl? Pro francouzské reprezentanty?

Ve Francii se věnují kanoistice i na školách v rámci tělocviku. Jako se u nás chodí třeba plavat, oni chodí jednou týdně na vodu, a když se jim to zalíbí, zůstanou u toho. A Réunion byl vždycky vyhlášená surfařská destinace, ale stáhlo se sem dost žraloků a došlo i na  pár útoků. Pořád tu pár lidí surfuje, ale mají na nohou takové plašičky, aby po nich žraloci nešli. Tak vláda začala pumpovat peníze jinam, aby se zachoval turismus.

I do vodního slalomu?

Hlavně do trailů a cyklostezek, ale postavili i kanál, který slouží zejména pro rafting. Ale vznikl tu i slalomový klub, natáhli sem jako trenéra Huga Bisa, bývalého deblíře, medailistu z mistrovství světa. Ještě to není na evropské úrovni, ale tréninkové podmínky mají super, teploty celý rok mezi 25 a 32 stupni, tak se časem můžou vyšvihnout do francouzského mančaftu.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Jiří Prskavec (@jiriprskavec)

Ve slalomovém areálu jste předpokládám od žraloků daleko…

Je pravda, že trať je v zálivu, tak je tu slaná voda, s čímž jsem se ještě nesetkal. Hodně vysušuje ruce a štípe do očí. Od trati vidíme k moři, jak jdou vlny přes mělčinu, i pocítíme, kdy je příliv a odliv, ale žraloka tu doufám nepotkáme… (úsměv)

Už máte tedy jasno, jestli se na Reúnion po Vánocích vrátíte i s manželkou a synem?

My přemýšleli ještě o Číně, ale ta je stejně zavřená. Varianta je Francie, Španělsko nebo Portugalsko, kam ale pojede hodně lidí. Pak Emiráty, kde sice taky vyžadují dvoutýdenní karanténu, ale můžete se pohybovat po Dubaji. Nebo Jihoafrická republika, kde se mi před třemi lety líbilo, areál uprostřed ničeho, sami jsme si dodělávali branky. Ale změnil se majitel a moc nevíme, jak to tam teď vypadá, navíc při cestě z Johannesburgu má člověk takový divný pocit. Takže to vypadá na Réunion nebo Emiráty, oboje jsou navíc destinace, kam bych rodinu vzal, sám být dva měsíce nechci. Ale na Réunionu může být problém s povoleními.

Do olympijského Tokia vyrazíte trénovat kdy?

První kemp by měl být v květnu, věřím, že do té doby upraví trať podle požadavků závodníků. A pak tam chci jet co nejdřív před olympiádou, abych stihl aklimatizaci a mohl od prvního dne, kdy kanál otevřou, trénovat. Snad to půjde a bude k dispozici vakcína.

Máte jasno, že byste očkování proti covid-19 podstoupil?

Určitě. Vím, že se řeší, jestli nemůže mít vedlejší účinky, co se projeví později, ale to se u koronaviru taky neví. Kdybych ho už prodělal, asi bych se očkovat nenechal, ale já jsem přesvědčený, že jsem ho neměl, tak bude jednodušší cestování i pobyt v olympijské vesnici s očkováním.

Související témata: