Článek
Ve videu vás po neúspěšném průjezdu branky přenášela vysokozdvižná plošina zpátky před branku a mohl jste jet znovu. Jak náročné bylo natáčení?
Museli jsme na kanále v Roudnici odmontovat asi dvacet metrů zábradlí, aby se tam plošina dostala, natáčeli jsme asi pět hodin a bylo docela náročné viset v kajaku deset metrů vysoko. Ale zase jsem měl dobrý rozhled…
Na přelomu července a srpna se pojede ve Veltrusech a v Troji nominace o letošní reprezentaci, ale i o olympijské Tokio. Věříte, že tam takový trik nebudete potřebovat?
To doufám. (úsměv) Jezdí se mi teď dobře. Měli jsme závody v Roudnici, kde byli kromě Jíři Prskavce všichni kajakáři, tak jsem měl dobré porovnání. V sobotu jsem vyhrál, v neděli jsem měl nejrychlejší časy, ale dopustil jsem se nějakých dotyků. To mě povzbudilo.
Jen vás přibrzdilo zranění nohy.
Ve Veltrusech jsem padal při vysedání z lodi z metru a půl na překážku, a abych nespadl na záda, dal jsem tam nohu a odtrhl se mi kousek palce od chodidla. Ve Vojenské nemocnici mi to sešili osmi stehy, byly tam i trochu porušené nervy, tak jsem dostal na týden berle a antibiotika, aby se to hojilo. Teď už chodím bez omezení.
Jak jste jako nadšený cestovatel zvládal omezení, kdy jste kvůli pandemii koronaviru musel být doma?
Cestování chybělo nám všem, ale když už to mělo přijít, pro mě je dobře, že se to stalo letos, kdy se nám narodila dcera. Vyšlo to, že jsme společně trávili závěr těhotenství i první týdny jejího života, aniž bych musel jezdit pryč.
Už jste se zaběhl v roli otce?
Každý den je nový a jiný. Ale strašně pozitivní. Malá je radost, takový stimulant. I když přijdu unavený a večer ji uspáváme, stačí se na ni podívat a všechno je v pořádku.
Říká se, že narození potomka změní priority, sport přestane být tím hlavním…
Já nikdy neměl pocit, že musím zajíždět výsledky kvůli někomu, vždycky jsem jezdil pro sebe, teď naopak možná budu spíš jezdit pro rodinu, aby měli radost. Jasně že priority se mění, tak to musí vnímat i nejzarytější sportovec.
U slalomových tratí už by se pomalu vyplatila školka, malé děti mají i vaši největší soupeři Jiří Prskavec a Vít Přindiš…
Hezky se to kolem vody rozrůstá. Malá s námi už byla na závodech v Roudnici, začala zostra. (úsměv) Předpokládám, že ji vezmeme i na nominaci, v Troji jsme z domu za deset minut.
Vavřinec Hradilek na mistrovství světa ve vodním slalomu ve španělském La Seu d´Urgell.
Nominace se pojede o letošní mistrovství Evropy, ale už i o olympiádu. Vnímáte to?
Asi je to i důsledek toho, že máme malou, ale nevnímám to zatím vůbec. Na závody se samozřejmě chystám, ale zatím mě nechávají klidným, nervy asi teprve přijdou. Spíš se těším na závody a na to, že po nich budu vědět, jaký budu mít kalendář.
Dodal vám sebevědomí loňský rok, kdy jste se po třech letech vrátil do reprezentace?
Stoprocentně. Mám lepší pozici než loni a velkou motivaci tam opět být. Přece jen už těch sezon u mě moc nebude.
I ta letošní je stále s otazníkem, některé federace nechtějí své závodníky pouštět do zahraničí, což poznamená i mistrovství Evropy v září v Troji.
Ty zprávy od Britů a Slováků mě zamrzely. Jsem přesvědčený, že závody ve slalomu se dají udělat tak, aby se riziko eliminovalo. Každý jsme na vodě sám, je to venkovní sport, výpravy se nemusejí potkat. Oproti judu nebo fotbalu je to určitě snazší. Věřím, že se mistrovství Evropy odjede a většina zemí dorazí, protože náš sport to potřebuje. Kdyby se letos nejely mezinárodní závody a za rok nedej bože ani olympiáda, peníze z vodního slalomu zmizí…
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vloni jste říkal, že jste kvůli závodění omezil i své další aktivity, platí to pořád?
Teď je to zaběhnuté, nemám moc dalších starostí. Samozřejmě nějaké aktivity jsou a budou, ale nic, co by mě nějak drasticky vytěžovalo na úkor tréninku. Chystáme vylepšení s Kayak barem, který provozuju, možná proniknu i do dalších oborů, ale to si zatím nechám pro sebe.
Nabídky k natáčení vám po hlavní roli ve filmu Tenkrát v ráji chodí?
Přišla na seriál z jedné z komerčních televizí, ale znamenalo by to rok a půl prakticky každý druhý den točit. Jenže já chci ještě závodit a tohle by byl konec, tak jsem odmítl.
