Totální dominance! Chtěl jsem to udělat jako Pastrňák, smál se český suverén

Čekal jste, že budete v takové konkurenci jasně dominovat i na kilometru?

Kilák bolí, mám ho radši odbytý jako první. V neděli mám většinou pohodičku, někam jedu, nebo si jdu někam sednout, teď jsem ještě musel jet kilák… Ale od začátku se mi jelo dobře, věděl jsem, že jsem vepředu, dodávalo mi to sílu. Snažil jsem se co nejvíc šetřit síly na finiš, kdyby někdo zaútočil, abych byl připraven. To se mi povedlo, posledních pár metrů jsem si mohl užít, projet cílem a pozdravit diváky.

To se často nepoštěstí, triumf ve vašem podání vypadal opravdu jednoduše.

Já v sobotu koukal na hokej, jak David Pastrňák proměnil nájezd a vypadalo to strašně jednoduše. Říkal jsem si, že to chci udělat stejně. A dopadlo to docela dobře. (úsměv)

Opět jste vypálil od prvních metrů, s tím jste měl vloni i na olympiádě problém.

Vloni to nebylo úplně ono, přitom nejlepší výsledky jsem vždycky měl, když jsem to napálil. Zkoušel jsem si to několikrát v tréninku, abych se to nebál nahulit. Docela se mi to dařilo a potřeboval jsem hlavu přesvědčit hlavu, aby tam vyslala toho starého Martina. To se povedlo.

Jak vám pomáhalo domácí publikum? Skromnější, ale hodně hlasité.

Dost mě překvapilo, že přijelo celkem dost lidí a vzali bubny a píšťalky. Na kanoistiku tolik lidi nechodí, jsem rád, že udělali aspoň takový mini bordel. Slyšel jsem je i na pódiu, bylo skvělé, jaký mi udělali aplaus a jsem rád, že jsem se jim mohl odvděčit vítězstvím.

Kolik stálo sil pět vítězných závodů, když počítáme i rozjížďky a semifinále?

Když vyhrajete, máte sil nejvíc. Proto se snažím vyhrát rozjížďky i semíčka. Možná to je malinko fyzicky náročnější, ale psychicky mě to posune, což je ve sportu taky důležité.

Jak velkou injekcí pro sebevědomí jsou dva triumfy z Račic na startu sezony?

Mega velkou. Já byl lehce nervózní, protože to pro mě byl první závod sezony, nikdy jsem takhle první hned mezinárodní závod nejel. Tak jsem se bál, co to udělá s mojí psychikou, jestli budu nervóznější, ale ani jsem moc nebyl.

Nechybělo vám závodění na deblkanoi s bratrem Petrem?

Když jsme viděli kluky, jak tady závodí na deblu, tak jsme si s Péťou na pokoji říkali, že jsme mohli jet. Samozřejmě mi to chybí, ale já vím, že se k deblu vrátíme. A budeme ještě silnější.