Článek
Co se ve vás odehrává? Emoce tolik najevo nedáváte.
Všechno ve mně buší. Je pravda, že jsem klidnější typ, ale myslím, že dneska jsem dala emoce najevo víc než kdy jindy.
Jaké emoce tedy ve vás převládají?
Už když jsem dojela, byla jsem šťastná, protože to byla dobrá a rychlá jízda. A když jsem tam pak stála a vyhrála, byla jsem ještě šťastnější. Bouchlo to ve mně, super pocit.
Jaká tedy byla cesta ke zlatu?
Před závodem mi bylo blbě, bolí mě ruce a zvládla jsem to i tak, takže super.
Neříkala jste si, že příznaky nemoci můžou být dobrým znamením? Při letošním mistrovství Evropy jste vybojovala bronz i řádně nachlazená…
Když se v úterý Jířa (trenér Prskavec) dozvěděl, že začínám být nemocná, tak říkal, že by klimatizaci měli ještě přidat. (úsměv)
Po své čisté finálové jízdě jste věřila, že může být zlatá? Na startu byly ještě tři soupeřky.
Když jsem dojela, říkala jsem si, že to je skvělý čas a byla šťastná. Napadlo mě, že to může stačit i na první místo. Hodně se chybovalo, trať byla těžká… Já se tedy v pátek ani nešla podívat na předjízdu, protože mi nebylo nejlíp. Ale všichni se vrátili a říkali, že tohle je trať pro mě.
Co vám běželo hlavou na startu finále?
Právě, že jsem viděla, jak holky kazí. Uklidňovala jsem se, že mi stačí moje klidná jízda bez chyby a bude to dobré. Trochu jsem si pohlídala trojku, hodně jsem ji podjela, stejně tak i nějakou protivodu tam dole, ale prostě jsem chtěla nekazit a vyšlo to.
Pomáhá vám flegmatická povaha?
Myslím, že mezi holkama je to výhoda, musíme udržet hlavně nervy. A tím, že jsem flegmatik, se mi to dost daří. Rozhodně myslím, že někteří mají stres větší. Dneska sice nervy taky hrály, měla jsme hodně ztuhlé ruce a nemyslím, že jen z té nemoci. Ale není to tak hrozné.
Titul vám pomůže i v boji o olympijské Rio. Do české nominace jste získala pět bodů a před Štěpánku Hilgertovou máte čtyřbodový náskok…
V té naší nominaci jsou čtyři body hodně. S tím jsem rozhodně spokojená.
