Článek
Troufáte si i po vleklých problémech s vyhřezlou krční ploténkou na boj o zlatou obhajobu?
Já se na šampionát hlavně strašně těším, sezóna je krátká a už si ji nezkazím. Mistrovství si chci užít a mít z něj dobrý pocit. Ale ten jsem měl i při finále Světového poháru v Augsburgu a k medaili jsem tam úplně blízko neměl. Člověk chce vyhrát každý závod, ale ambice na vítězství asi mít nemůžu.
Tréninková pauza je příliš znát?
Tréninků bylo dost, ale nejel jsem pořádné závody kromě Augsburgu a mistrovství republiky.
Do zámoří jste také vyrazil s předstihem, abyste si kanál v Deep Creeku otestoval.
Jezdil jsem předtím čtyři týdny v kuse, tak jsem to spojil i odpočinkem, chci se podívat do Pittsburghu na baseball. A na ježdění tu mám parťáka Mikea Dawsona z Nového Zélandu.
Stav bolavého krku se nezhoršil ani při výkyvech počasí?
Ty problémy snad už pominuly, cítil jsem se dobře v Augsburgu i na Lipně. Ale je pravda, že chlad krku nesedí, kvůli zimě jsem si nechal ušít teplé oblečení na vodu, abych nemusel pořád s sebou brát ten ochranný límeček. Je krásný, ale při tréninku mi vadí.
Speciální pohár, který si předávají kajakářští mistři světa, jste vzal s sebou do zámoří?
To ne, je strašně velký a má deset kilo. O té trofeji předtím nikdo moc nevěděl, dává se na počet Paula Farranta, jenž vyhrál v roce 1959 a pak tragicky zemřel. Jsou na ni vyryta jména všech vítězů od roku 1961. Já ji převzal vloni při Kanoistovi roku a svému nástupci ji pošlu. Jsem přesvědčený, že ji budu posílat po Evropě, ideální by bylo, kdyby zůstala v Česku a mohl jsem ji dát někomu z kluků (Jiří Prskavec nebo Vít Přindiš – pozn. red.).
