Článek
V anketě Kanoista roku jste skončil druhý za dalším olympijským vítězem Josefem Dostálem. Neříkal jste si, že by vítězové mohli být dva jako ve Velké pardubické?
Já si svůj sen letos splnil, vyhrál jsem na vodě olympijské hry, a to kolem je mi úplně jedno. Nad anketami jsem přemýšlel vždycky maximálně těch pár minut na pódiu, ať jsem vyhrál, nebo ne.
Co mohlo v očích hlasujících rozhodovat souboj olympijských vítězů?
Dřív to bylo tak, že se hodnotily olympijské disciplíny, v nichž jsem byl letos ještě vicemistr Evropy. Teď to bylo asi jinak, bralo se mistrovství světa v neolympijských disciplínách, i když co se týče konkurence bych ho nenazýval mistrovstvím světa. Na druhou stranu Pepa má titul mistra světa, takže mu to patří zaslouženě a já mu gratuluju.
V rámci vyhlášení jste jako dar dostal úpravu nehtů od beachvolejbalistky Marie-Sáry Štochlové. Došlo na ni?
Jo, tady mám jeden (namalován ve zlaté barvě). Ale na další nehty nedojde, spíš už čekám, až mi tady tyhle odrostou a sloupne se to.
Dokázal jste po sezoně na dovolené na Mallorce vypnout od sportu, užít si čas s rodinou?
Nejen na Mallorce, byli jsme i v jiných destinacích, myslím, že jsme si to moc užili, klidně bych v tom pokračoval. Ale ještě mám různé mediální povinnosti, i když už si říkám, že bych se pomalu chtěl vrátit k tréninku a dělat, co mě opravdu baví.
Tolik rozhovorů jako po olympiádě jste ještě nerozdal?
Na začátku obejdete ta mainstreamová média, pak se začnou ozývat na menší besedy v městech, nedá se všem vyhovět. Filtrují to za mě naštěstí kluci z mé zastupující agentury TPH, já bych všem říkal ano, ale to se nedá skloubit.
Ještě jste na vodě nebyl?
Zatím jen jednou kvůli natáčení, ale jinak od mistrovství světa ne. Spíš jsem byl na kole, i když vloni jsem najezdil mnohem víc, teď jsem se snažil věnovat rodince, přece jen to kolo je žrout času a jít jen na hodinku mě nebaví. Občas jsem se proběhl a v listopadu bych chtěl začít na vodě. Je to takové zvláštní období, kdy euforie z olympiády už odezněla. Hrozně rád bych myslel dopředu, i když to zlato se mi bude vracet celý život. Teď si potřebuju najít další motivaci do budoucna.
Může jí být mistrovství Evropy příští rok v Račicích?
Upřímně nevím, jestli budu na Evropě závodit.
Jak to? Není lákavé se jako čerstvý olympijský šampion představit domácím fanouškům?
To si nechám pro sebe. Uvědomil jsem si, že v životě není jen kanoistika.
Ani nenaznačíte, co byste místo evropského šampionátu dělal?
Nemůžu, nebo nechci, ale jednou se to všichni dozví, teď se o tom nechci bavit.
